Na této straně začíná článek o rostlině:
Locika prutnatá - Lactuca viminea

zoubkované, střelovitým spodem hluboce přisedlé (obr. 603 N) a semena zpředu zřetelně krátce štětinkatá. Někteří považují ji za samostatný druh a nazývají l. střelovitou (L. sagittata W. Kit.).

3. L. prutnatá (L. viminea¹ Presl, Prenanthes viminea L. — obr. 604) vyhání z vřetenovitého kořene v prvním roce obyčejně jen růžici chobotnatě protisečných, tuhých, sivozelených listů o dlouze kopinatých, konečných uštech a teprve ve druhém roce (někdy však také již v prvním) přímou, tuhou, jako kost bělavou, 4—10 dm vysokou, nahoře prutovitě rozvětvenou lodyhu, která roní z čerstvých ran lepkavé mléko. Spodní listy lodyžní podobají se listům přízemním a kromě dvou nejdolejších sbíhají dvěma čárkovitými, úzkými pruhy po lodyze. Čím výše však jsou listy menší a méně rozeklány, až přecházejí nahoře v listy zcela malé, přisedlé, které mají povahu listenů, chovajíce v paždích po 1—2 drobných, válcovitých, skoro přisedlých úborech. Tyto mají střechovitý zákrov o vnitřních listenech značně dlouhých a obsahují obyčejně jen po 5 bledožlutých květech jako úbory věsenky (str. 452). Černohnědé nažky (f, f₁) jsou jemně žebernaté a protaženy v zobánek asi tak dlouhý, jak jsou samy.

¹) Od lat. vimen = prut.