Na této straně začíná článek o rostlině:
Jestřábník žulomilný - Hieracium graniticum [= Jestřábník bledý žulový - Hieracium Schmidtii subsp. graniticum]
Jestřábník obecný - Hieracium vulgatum
Jestřábník lesní - Hieracium silvestre [= Jestřábník savojský - Hieracium sabaudum]

16. J. žulomilný (Η. graniticum Schulz - obr. 573) má přímou, 2-4 dm vysokou, bezlistou nebo 1listou, dole roztroušeně huňatou, ostatně skoro lysou, nahoře hvězdovitě chlupatou a jemně žláznatou, nejčastěji 3-5úbornou lodyhu vyrůstající ze středu přízemní růžice podlouhle vejčitých, v dlouhý, uzounký řapík trochu nesouměrně, skoro náhle súžených nebo uťatých, zřídka poněkud srdčitých listů; ostatně jsou listy tuhounké, drobně nebo na dolejšku hrubě až stříhaně zubaté, po kraji štětinatě brvité, na líci sivozelené, dosti lysé až hustě štětinaté, vespod na středním nervu a na řapících huňaté. Dosti veliké, světle zlatožluté úbory mají načernale zelené, poněkud baňaté, až přes 1 cm dlouhé, plsťnaté a černě žláznaté úbory složeny z listenů šidlovitě zašpičatělých, které po odkvetení i špičkami těsně se přikládají ku plodům.

Roste na žulových a křemencových skalách v okolí pražském (Šárka, Sv. Prokop, Závist', Butovice), v okolí Mostu, Kadaně, Oustí nad L. i j., jakož i v jzáp. Moravě. Kvete koncem máje a v červnu.

17. J. obecný (H. vulgatum Fr., H. silvaticum Lamk. — obr. 574) má štíhlou, tuhou, 2-8 dm vysokou, jemně rýhovanou, na dolejšku často fialově nebo nachově naběhlou lodyhu obyčejně s 2-4, někdy také jen s jedním, jindy s mnohými, k hořejšku znenáhla se umenšujícími listy, která vyrůstá z růžice několika podlouhlých nebo kopinatých až vejčitých, v řapík znenáhla súžených listů přízemních. V době květu (v červnu a červenci) bývají však listy přízemní až na 1-3, zřídka vesměs uschlé. Na líci jsou listy tmavě nebo světle zelené, více méně skvrnité, roztroušeně měkce chlupaté, až lysé, nebo na rubu bledší, nezřídka i s huňatými řapíky fialové a na nervu hojněji chlupaté, na okraji více méně hrubě, řidčeji oddáleně zubaté, se zuby ku předu namířenými. Nahoře se lodyha vrcholíkovitě rozvětvuje v 3-10úborné květenství. Úbory květní spočívají na rovných stopkách přímo; mají vejčité, asi 1 cm dlouhé, namnoze kalně zelené, řidčeji šedoplsťnaté zákrovy posázeny černými štětinkami a zlatožluté květy, jejichž koruny jsou na předním, zubatém okraji lysé a čnělky namnoze tmavé. Nažky jsou červenohnědé.

Zmínky zasluhuje, že u tohoto druhu byly pozorovány květy s korunami rozmanitými: od pravých jazykovitých až do trubkovitých (F, F₁, F₂). Roste v četných odrůdách v lesích, křovích a na horních lukách.

18. J. lesní neboli severní (H. silvestre Tausch, H. boreale¹ W. Gr., Η. sabaudum² Autt. - obr. 575) má statnou, až přes 1 m vysokou lodyhu, vyrůstající z podzemního přezimujícího pupenu, oproti všem druhům předch. porostlou po celé délce mnohými, přisedlými, ve střední a hořejší části lodyhy zaokrouhleným nebo uťatým spodem více méně objímavými, vej-

¹) Lat. borealis = severní. — ²) Lat. sabaudus = v Savojsku (Sabaudia) rostoucí.