Na této straně začíná článek o rostlině:
Jestřábník Schmidtův - Hieracium Schmidtii [= Jestřábník bledý - Hieracium Schmidtii]
Jestřábník srstnatý - Hieracium candicans [= Jestřábník bledý šedavý - Hieracium Schmidtii subsp. candicans]

b) J. lámavý (H. fragile Jord. sp.) — má lodyhu skoro lysou, dutou, již asi od prostředku vidličnatě větvitou ve větve velice lámavé. Vejčité až podlouhlé, na dolejšku nejčastěji v zuby zastřihované listy jsou světle zelené, více méně nasivělé, tenké, na líci lysé a maji dlouhé, úzké, spoře huňaté řapíky. Vejčité, as 1 cm dlouhé zákrovy, spočívající na stopkách obloukovitě vystoupavých, namnoze bělostně plstnatých, bezžlázných, mají listeny protaženy v kroucenou špičku.

Roste na stráních a lesních lukách v jižní Moravě, nejhojněji v okolí Znojma a Vranova. V Čechách byl prý pozorován na hoře Loretto u Jičína Fr. Bubákem.

14. J. Schmidtův (H. Schmidtii¹ Tausch., H. pallidum² Bivona — obr. 572) podobá se přízemní rozetou listův a bezlistou, řidčeji 1listou, dole roztroušeně štětinatou lodyhou j. zednímu. Má však světle sivozelené, kopinaté až vejčité, vykrajovaně zoubkaté, řidčeji trochu stříhaně zubaté, papírovité, zvláště po kraji štětinkaté listy na spodu znenáhla v chlupaté řapíky súženy. Dosti veliké, poněkud baňaté úbory, stojící na hvězdovitě plstnatých stopkách (ch) ve volném, často velice chudém květenství, mají světlozelené, as 1 cm dlouhé zákrovy (b) posázeny bledými chlupy a obsahuji zlatožluté květy s korunami na předním okraji krátce brvitými a čnělkami žlutými.

Roste porůznu na skalách, zvláště čedičových a vápenatých, na př. v předhoří Krušných hor, v českém Středohoří, v údolí Vltavy od Stětovic ke Zvíkovu, v Krkonoších, v Jeseníku, na Kotouči u Štramberka atd. Kvete hlavně v červnu.

15. V okolí pražském, v Českém Středohoří a na Šperlingšteinu u Oustí nad Labem vyskytuje se jako vzácnost j. srstnatý (H. candicans³ Tausch), který se shoduje celkem s druhem předch., s nímž i současně rozkvétá, má však listy tuhé, trochu kožovité, na líci temněji, na rubu bledě sivozelené, po obou stranách krátce štětinkaté a na krátkém, šiřeji křídlatém řapíku, jakož i na obvodě a vespod na středním nervu hustě huňaté. Ostatně jsou lodyhy, ne-li po celé délce, alespoň dole huňatě štětinaté, bezlisté nebo 1listé, listy přízemní kopinaté až vejčité, více méně zubaté, zákrovy dosti velikých, břichatých úborů i se stopkami plstnaté a štětinaté a květy zlatožluté, se žlutými čnělkami.

¹) Pojmenován tak dle Frant. Vilib. Schmidta, který zemřel r. 1796. jako professor botaniky v Praze.

²) Lat. pallidus = bledý.

³) Lat. candicans = bělavý.