Na této straně začíná článek o rostlině:
Jestřábník hadincovitý - Hieracium echioides

chybějí, an se rozmnožuje přisedlými nebo krátce stopkatými, přízemními růžicemi nebo pupeny. Podlouhlé, k dolejšku dlouze súžené, bledozelené listy přízemní jsou tak jako listy lodyžní - jež bývají namnoze tři v dolejší části lodyhy -hvězdovitě pýřité, roztroušeně štětinaté, na rubu tence šedoplsťnaté. Lodyha jest rozbrázděná, šedopýřitá, porostlá dlouhými, rovnovážně odstálými štětinkami a zakončena buď hustou, krátkovětevnou nebo volnou, dlouze vidličnato-vrcholíkovitou latou prostředně velikých, as 2 cm širokých, žlutokvětých úborů s baňatými, šedě plsťnatými a černě štětinkatými zákrovy.

Roste v několika odrůdách na travnatých, suchých pahorcích, na skalnatých úklonech a v suchých příkopech, zejména na vápně a jílu teplých poloh v širším okolí pražském, záp. Polabí a Teplicko-Žatecku, na Moravě zvláště v části jižní a střední. Kvete v červnu a červenci.

12. J. hadincovitý (H. echioides² Lumn. — obr. 570) má přízemní listy v době květu většinou uschlé. Za to jest tuhá, brázditá, dole přitiskle ště-

¹) Slož. z řec. έχιον = hadinec (viz str. 216) + -ειδής = podobný.