Na této straně začíná článek o rostlině:
Jestřábník myší ouško - Hieracium auricula [= Jestřábník myší ouško - Hieracium lactucella]

šími, 2—5 dm vysokými, často dole listnatými, nahoře vidličnatě větvitými, 2-6úbornými lodyhami. Vejčitě podlouhlé, přišpičatělé, bledozelené listy jsou i s lodyhami odstála měkčeji huňaté a na rubu roztroušeně hvězdovitě chlupaté. Úbory, asi tak veliké jako u chlupáčku, mají obvodové květy na vnější straně obyčejně červeně pruhovány a jsou po odkvetení na břichatém spodu sploštělé. Přízemní výhonky nasazují často na vrcholcích květy. Také tento druh je velice mnohotvárný.

Roste na lukách a stráních, mezích a po krajích lesů v okolí Liberce, Jičína, Kopidlna, Král. Hradce, Litomyšle a v horách Kladských i j., jakož i v střední a severnější části Moravy. Kvete od máje do července.

3. J. myší ouško (H. auricula¹ Lamk. — obr. 561) vyhání z plazivého oddenku růžici přízemních listů, dlouhé, zpola podzemní, listnaté šlahouny, jimiž se rozmnožuje, a jednoduché, bezlisté nebo na spodu 1listé, asi 2 dm vysoké lodyhy zakončené vrcholíkovitou latou z 2—5 krátce stopkatých úborů. Listy jsou jazykovité, namnoze tupé, celokrajné nebo velmi mělce zubaté, jen po kraji spodní, řapíkatě súžené části, zřídka i na hořejším okraji tenkými, zprohýbanými štětinkami brvité, ostatně lysé a zvláště na rubu sivozelené. Prostředně veliké, žlutokvěté úbory mají vejčité, na spodu později zhusta trochu uťaté zákrovy, jejichž úzké, tmavozelené až načernalé

¹) Lat. auricula = ouško (zdrobn. od auris = ucho), vzhledem k listům přízemních šlahounů, které jsouce po kraji porostlé brvami, připomínají poněkud boltce polních myší.