Na této straně začíná článek o rostlině:
Jestřábník květnatý - Hieracium floribundum
Jestřábník luční - Hieracium pratense [= Jestřábník klubkatý - Hieracium glomeratum]

listeny (b) bývají po okraji bledší, na hřbetním kýlu roztroušeně štětinkaté a žláznaté, dolejší i se stopkami také plsťnaté.

Roste v četných odrůdách hojně na příkopech, lukách a mezích. Kvete v touž dobu jako druh předch.

4. J. květnatý (H. floribundum Wimm. - obr. 562) vyhání z oddenku kromě růžice přízemních listů tenké, listnaté šlahouny, které někdy též kvetou, a štíhlé, asi 40 cm vysoké, odstále rovnovážně štětinaté, nahoře často červenavě naběhlé lodyhy, nesoucí v dolejší polovině 1—2 listy, na vrcholku 3—15 úborů v rozkladité, namnoze dosti volné, chocholíkovité latě. Listy přízemní jsou jazykovité, na konci obyčejně tupé, šedozelené, lysé, jen po kraji a vespod na středním nervu dlouze štětinkaté, na rubu často poseté roztroušenými hvězdovitými chloupky. Listy lodyžní mívají namnoze kápovitou špičku.

Úbory, spočívající na stopkách pokrytých bohatě černými žláznatými chloupky (ch), mají vejčitý, na dolejšku, zvláště za plodu, baňatý zákrov, složený z kalně zelených, žláznatě chloupkatých listenů (b), z nichž vnitřní bývají bělo-obroubené. Kvítky jsou zlatožluté a obvodové bývají někdy vně červeně pruhovány.

Roste v několika odrůdách na lesních a horních lukách, trávnících a mezích, zvláště v Krkonoších a jich předhořích, v horách Jizerských, horách Orličných, v horní Šumavě a v moravsko-slezském Jeseníku. Kvete v týchž měsících jako oba předch.

5. J. luční (H. pratense Tausch — obr. 563) má plazivý oddenek, z něhož po způsobu druhů předch. vyhání plazivé výběžky a to dílem podzemní, s bledými šupinami, snadno se odtrhující, dílem nadzemní, porostlé zelenými listy. Přízemní listy bývají 2-4; jsou podlouhle kopinaté, přišpičatělé, trávozelené, posázeny nehojnými hvězdovitými chloupky a měkkými, odstálými štětinkami. Přímá, asi ½ m vysoká, dosti tlustá, dutá, snadno stlačitelná, podél jemně pruhovaná, dlouze huňatá, jednoduchá lodyha nese na spodní polovině nejčastěji 2-3 listy súženým spodem přisedlé a na vrcholku hustě směstnanou latu z 10 i více tmavožlutých úborů, jejichž šedé stopky, vyrůstající v nestejných výškách a válcovité, vejčitě zaokrouhlené, tmavozelené, za sucha načernalé zákrovy jsou žláznatě štětinaté. Dolní větve květenství bývají však volně postaveny.

Roste v několika odrůdách na vlhkých lukách, trávnících, mezích a ve příkopech zejména v krajích posudetských, horách Krušných, hornatině křivoklátsko-berounské, Brdech, horní Šumavě a na Budějovicko-Třeboňsku, jakož i na Moravě, zvláště v části severní, a ve Slezsku. Kvete hlavně v červnu a červenci.