Úvod | Herbář Wendys |
Fr. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek 3, strana 415:
Na této straně začíná článek o rostlině:(v hranaté závorce je uvedeno jméno příslušné rostliny dle současného pojetí)
|
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
losella1 L. - obr. 559) jest jako všecky druhy jestřábníků bylina vytrvalá, vyhánějící z plazivého oddenku růžici přízemních, podlouhle vejčitých nebo kopinatých, tupých nebo přišpičatělých, většinou celokrajných a na tmavozelené líci řídkými, bělavými, dlouhými, silnými, přitisklými chlupy porostlých listů. Na rubu jsou listy povlečeny bílou plstí z hvězdovitých chloupků (сh), která chrání rostlinu za velikého sucha; v té době ohrnují se totiž okraje listů vzhůru, tak že posléze plstnatou spodní plochou jsou obráceny ke slunci. Z paždí listů vyrůstají plazivé, listnaté kořenující výběžky, jimiž rostlina se obnovuje, a jednoduché, 1-2 dm vysoké, bezlisté (někdy však nad prostředkem 1-2 malé, listnaté šupiny nesoucí) stvoly s jediným konečným úborem ; zřídka bývají ještě 1-2 drobné úbory postranní. Úbory mají vejčitě válcovitý, střechovitý zákrov a v něm okolo 50 žlutých květů, z nichž obvodové bývají na vnější straně červenavě pruhovány. Listeny zákrovní (b) jsou i s hořejší částí stvolu plsťnaté, s černými, dílem žláznatými štětinkami; někdy bývají kromě toho obaleny měkkou, rezavou huninou. Rozvíjejíce se od máje až do podzimu mezi 7. a 8. hodinou ranní, úbory o jedné hodině odpolední se opět zavírají. Taktéž zavírají se - jako úbory většiny složnokvětých rostlin s květy pouze jazykovitými — před deštěm a bouří, aby pyl netrpěl vlhkem (obr. 540). Při tom dotýkají se blizny květů vnějších pylu kvítků vnitřních, geitonogamicky se zúrodňujíce, nebyly-li ovšem již dříve zúrodněny pylem cizím pomocí hmyzu. Také autogamie koncem doby květní jest možná jako u škardy (str. 402). Válcovité, nesmačknuté, velice drobounké, jen asi 2 mm dlouhé nažky (f) jsou až ke konci stejně široké, v zoban neztenčené, na vrcholku jako uťaté a vroubkované, věnčené chmýrem křehkých, skoro stejně dlouhých štětinek. Roste hojně na trávnících, u cest a mezích. Jest co do tvaru listů, srstnatosti, délky výhonkův a velikosti úborů velice proměnlivý. Formánek na př. ho rozeznává v moravské květeně 12 skupin o 35 subspeciích. 2. J. šlahounokvětý (H. flagellare2 Willd., H. stoloniflorum3 Aut. -obr. 560) liší se od druhu předch., jemuž celkem se podobá, bělošedými, vyš- wie ich willig gestehe, erscheinen mir wie ein Buch mit sieben Siegeln, in dem ich mich nicht zu orientiren vermag.« — 1) Zdrobn. lat. pilosus = chlupatý.— 2) Lat. flagellaris = bičíkovitý. — 3) Slož. z lat. stolones = šlahouny + flos = květ. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
Pokud se obrázek dotyčné rostliny nanechází na této stránce, takřka jistě jej najdeta na stránce předchozí nebo následující. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |