Na této straně začíná článek o rostlině:
Jestřábník šlahounokvětý - Hieracium flagellare [= Jestřábník výběžkatý - Hieracium flagellare]

losella¹ L. - obr. 559) jest jako všecky druhy jestřábníků bylina vytrvalá, vyhánějící z plazivého oddenku růžici přízemních, podlouhle vejčitých nebo kopinatých, tupých nebo přišpičatělých, většinou celokrajných a na tmavozelené líci řídkými, bělavými, dlouhými, silnými, přitisklými chlupy porostlých listů. Na rubu jsou listy povlečeny bílou plstí z hvězdovitých chloupků (сh), která chrání rostlinu za velikého sucha; v té době ohrnují se totiž okraje listů vzhůru, tak že posléze plstnatou spodní plochou jsou obráceny ke slunci. Z paždí listů vyrůstají plazivé, listnaté kořenující výběžky, jimiž rostlina se obnovuje, a jednoduché, 1-2 dm vysoké, bezlisté (někdy však nad prostředkem 1-2 malé, listnaté šupiny nesoucí) stvoly s jediným konečným úborem ; zřídka bývají ještě 1-2 drobné úbory postranní. Úbory mají vejčitě válcovitý, střechovitý zákrov a v něm okolo 50 žlutých květů, z nichž obvodové bývají na vnější straně červenavě pruhovány. Listeny zákrovní (b) jsou i s hořejší částí stvolu plsťnaté, s černými, dílem žláznatými štětinkami; někdy bývají kromě toho obaleny měkkou, rezavou huninou.

Rozvíjejíce se od máje až do podzimu mezi 7. a 8. hodinou ranní, úbory o jedné hodině odpolední se opět zavírají. Taktéž zavírají se - jako úbory většiny složnokvětých rostlin s květy pouze jazykovitými — před deštěm a bouří, aby pyl netrpěl vlhkem (obr. 540). Při tom dotýkají se blizny květů vnějších pylu kvítků vnitřních, geitonogamicky se zúrodňujíce, nebyly-li ovšem již dříve zúrodněny pylem cizím pomocí hmyzu. Také autogamie koncem doby květní jest možná jako u škardy (str. 402).

Válcovité, nesmačknuté, velice drobounké, jen asi 2 mm dlouhé nažky (f) jsou až ke konci stejně široké, v zoban neztenčené, na vrcholku jako uťaté a vroubkované, věnčené chmýrem křehkých, skoro stejně dlouhých štětinek.

Roste hojně na trávnících, u cest a mezích. Jest co do tvaru listů, srstnatosti, délky výhonkův a velikosti úborů velice proměnlivý. Formánek na př. ho rozeznává v moravské květeně 12 skupin o 35 subspeciích.

2. J. šlahounokvětý (H. flagellare² Willd., H. stoloniflorum³ Aut. -obr. 560) liší se od druhu předch., jemuž celkem se podobá, bělošedými, vyš-

wie ich willig gestehe, erscheinen mir wie ein Buch mit sieben Siegeln, in dem ich mich nicht zu orientiren vermag.« — ¹) Zdrobn. lat. pilosus = chlupatý.— ²) Lat. flagellaris = bičíkovitý. — ³) Slož. z lat. stolones = šlahouny + flos = květ.