Na této straně začíná článek o rostlině:
Škarda smrdutá - Crepis foetida

často červeně pruhované koruny a žluté čnělky. Nažky (f) jsou protaženy v dlouhý zobánek a na tom teprve spočívá měkké, sněhobílé chmýří, čímž tento druh s oběma následujícími ode všech předch. se liší a od některých botaniků za zvláštní rod - Barkhausia se považuje. Vnější nažky jsou kratší, vnitřní však namnoze delší nežli zákrov, tak že jejich chmýří ze zákrovu vyčnívá.

Jsouc rostlinou jednoletou nebo dvouletou, roste na rumištích, úhorech, mezích, kamenitých místech a pahorcích, zvláště jsou-li jílovité a vápnité, v širším okolí pražském, středním a západním Polabí, Jičínsko-Boleslavsku, poříčí Ploučnice, Teplicko-Žatecku, jakož i v střední a jižní Moravě.

12. Š. smrdutá (C. foetida L. — obr. 557) shoduje se tak velice se šk. mákolistou, že se dříve od sebe ani neoddělovaly. Jest však na lodyze i listech pýřitá, má úkrojky peřenosečných a peřenodílných listů drobnější (tak že se listy zdají býti delší), úbory štíhlejší, se zákrovy měkce šedopýřitými а k tomu porostlými delšími, často též žláznatými chlupy. Nažky (f) jsou namnoze vesměs kratší nežli zákrov. Smrdutou slove odtud, že z čerstvých ran kořene roní se nepříjemně páchnoucí mléko.

Byla pozorována v Čechách dosud pouze na mezích u Sušice a Strakonic (roku 1877. drem Velenovským), na Moravě (r. 1887. prof. V. Spitznerem) při nádražním domku u Lulče blíže Vyškova, byvši sem patrně zavlečena dráhou. Kvete v létě jako většina škard.