Na této straně začíná článek o rostlině:
Škarda mákolistá - Crepis rhoeadifolia [= Škarda smrdutá mákolistá - Crepis foetida subsp. rhoeadifolia]

a vnější listeny jejich velice krátké, přitisklé. Čnělky jsou žluté. Desetižebré, bezzobanné nažky (f) věnčí měkký, čistě bílý chmýr zdéli nebo delší zákrovu.

Na podzim listy i lodyhy hynou, zůstavujíce po sobě na oddenku jizvy (obr. 556 b₂, l₁). Za to v paždí některého přízemního listu dříme již nový pupen (p), jenž přezimuje a příštího jara vzrůstá v novou rostlinu. A tak možno podle jizev po uhnilých lodyhách poznati stáří oddenku.

Roste na lesních lukách a cestách, na travnatých stráních a v křovištích v širším okolí pražském, hornatině křivoklátsko-berounské, Brdech, nížině polabské, poříčí Ploučnice, Jičínsko-Boleslavsku, jakož i v Krumlovsku a poříčí střední Otavy; na Moravě roztroušeně skoro po všem území, ve Slezsku v okolí Opavy, Ustroně i j. Kvete už v máji.

11. Š. mákolistá (C. rhoeadifolia¹, Barkhausia² rhoeadifolia M. B. - srovn. obr. 557) - má přímou, 1—3 dm vysokou, větevnatou, nahoře i se stopkami úborů štětinatě mrtnatou lodyhu, listy spodní lyrovité (s větším konečným uštem), ostatní většinou peřenosečné a peřenodílné, o lalocích obyčejně rovnovážně odstálých, stříhanými oušky objímavé. Zřídka jsou listy vesměs nedělené a nestejně kracovitě pilovité. Úbory (N), rozvíjející se v měsících letních, jsou před rozvitím nící; mají trochu šedopýřitý zákrov, jehož listeny jsou na střední čáře posázeny tuhými štětinkami, ale za to jim namnoze docela chybějí žláznaté chloupky. Květy, zapáchající nelibě hořkými mandlemi, mají citronově žluté, obvodové vně

¹) Slož. z řec. ροίας = mák (viz sv. II. str. 64) + folium = list.

²) Ku poctě Jana Konr. Barkhausena, professora lučby v Utrechtu; † 1723.