Na této straně začíná článek o rostlině:
Škarda ukousnutá - Crepis praemorsa

zubatými až skoro celokrajnými, poněkud svraskalými, na omak drsnými, brvitými listy, které v dolejší části lodyhy se súžují v křídlatý, zubatý, objímavý řapík, v hořejší části však objímají lodyhu srdčitým spodem. Přízemní listy a listy na neplodných výhoncích jsou dlouze řapíkaté. Veliké úbory, spočívající na stopkách nahoře ztloustlých, mají třepenitá lůžka (t) a černozelené zákrovy, složené z listenů kopinatých, na středu srstnatě huňatých, z nichž vnější, volně přilehlé, jsou asi o polovici kratší nežli vnitřní jako u druhu předch. Koruny jsou zlatožluté, na obvodě trochu větší, od vnitřních květů odstálé a později trochu nazpět ohrnuté, čnělky žluté, bezzobanné nažky (f) 30žebré, chmýr špinavě bílý, lámavý, skoro kratší než zákrov. — Kvete od července do září.

10. Š. ukousnutá (C. praemorsa Tausch, Hieracium praemorsum L. -obr. 555) nazývá se tak dle válcovitého, šikmého, přitloustlé mrcasy ženoucího oddenku, který jest na konci jako ukousnut (— obr. 556). Konečný pupen jeho vyrůstá z jara v růžici přízemních měkkých, vejčitě podlouhlých, mělce zoubkovaných až skoro celokrajných, dole v krátký nebo delší řapík súžených listů a v přímou, 3—6 dm vysokou, jednoduchou, bezlistou, i s přízemními listy šedopýřitou lodyhu, zakončenou hroznovitou latou dosti drobných, válcovitých, žlutokvětých úborů. Postranní osy (stopky) laty vyrůstají z paždí čárkovitých listenů a jsou šedohuňatě drsné. Zákrovy jsou tmavě olivově zelené, roztroušeně štětinkaté