Na této straně začíná článek o rostlině:
Škarda sibiřská - Crepis sibirica

nebo vystoupavou, 3-5 dm vysokou, podél brázditou, 3-10úbornou, i s listy pýřitou, silně žláznatě chlupatou lodyhou a podlouhle kopinatými, nad spodem trochu staženými, zoubkovanými až celokrajnými listy, které lodyhu střelovitým spodem objímají a čím výše, tím jsou menší, přecházejíce ve květenství v listy čárkovito-kopinaté. Přízemní listy jsou súženy v řapík a po kraji vyhlodaně až skoro kracovitě zubaté. Veliké úbory, zvíci úborů známé smetanky, spočívají na stopkách nahoře ztloustlých; mají široký, dole vrtlíkovitý, černozelený, srstnatý, hustě žláznatě chlupatý zákrov, jehož vnější listeny, sahající asi do polovice listenů vnitřních, jsou volně k nim přilehlé. Květy, sedící na třepenitém lůžku (t), maji zlatožluté koruny a žluté čnělky; dospívají v bezzobanné, 20žebré nažky (f) věnčené bílým chmýřím, jež jest delší zákrovu.

Roste na travnatých stráních a horských lukách vyšších Krkonoš, Kladského Sněžníku a moravsko-slezského Jeseníku. Kvete v touž dobu jako druh předch.

9. Na dně Veliké Kotliny v Jeseníku vyskytuje se mezi kapradinami a křovinami jeřábu jako vzácnost, dostupujíc zde západní hranice svého rozšíření, šk. sibiřská (C. sibirica L. — obr. 554), statný, až 1 ½ m vysoký, vytrvalý druh, vyhánějící z tlustého, uzlatého oddenku přímou, brázditou, srstnatou, ale bezžláznou, 2—5úbornou lodyhu s vejčitými až vejčitě podlouhlými, oddáleně mělce a nestejně