Na této straně začíná článek o rostlině:
Vrbina (rod) - Lysimachia
Vrbina penízková - Lysimachia nummularia

Rod 6. Vrbina¹ (Lysimachia,² Gilbweiderich) má oproti rodům předcházejícím korunu kolovitou a lodyhu listnatou; ostatně má jako rody předch. svrchní, zcela volný semeník a tobolku pukající na vrcholku chlopněmi. Roste u nás ve 4 druzích:

1. Vrbina penízková³ (Lysimachia nummularia³ L., Pfennigkraut - obr. 46) vyhání z vytrvalého, dlouhého, tenkého oddenku lodyhy až ½ m dlouhé, po zemi se plazící a místy kořenující. Listy jsou vstřícné, dvouřadě sestavené, kratičce řapíkaté, srdčitě okrouhlé nebo vejčité, celokrajné a poseté drobounkými, červenohnědými žlázkami, jež však možno pozorovati jen zvětšujícím sklem. Z paždí jejich vyrůstají koncem jara a v létě jednotlivě nebo po dvou stopkaté, vonné květy (F), které mají 5dílný kalich o srdčitých nebo kopinatých uštech a kolovitou, zlatožlutou, hnědě tečkovanou korunu, jejíž 5 cípů jest až dolů od sebe odděleno, tak že se zdá býti koruna na první pohled prostoplátečnou. Tyčinek (a) jest 5, asi zdéli čnělky; majíce žlázkami posázené nitky na spodu rozšířeny a tamtéž spolu srostlé, bývají obyčejně považovány za jednobratré. Ze svrchního semeníku (f) vyvinuje se — ovšem celkem zřídka — kulovatá, mnohosemenná tobolka, která dozravši puká na vrcholku 5 chlopněmi (f₁). Stopky plodní ohýbají se nazpět.

Že plody vrbiny penízkové jsou tak vzácny, ačkoli květy, značně nápadné, mohou hojný hmyz k sobě přilákati, a ne-li medoviny, alespoň hojnost pylu mu

¹) Ač zní toto slovo velice po česku, přece dlužno je odvozovati od lat. verbena, kterýmž jménem rozuměli staří několik rostlin (viz tam). Rusky slove вербейникъ.

²) Tímto jménem zvali staří Řekové náš kyprej (Lythrum salicaria), domnívajíce se, že lékař Lysimachos první v léčení ho upotřebil.

³) Od lat. nummus = peníz, vzhledem k okrouhlým listům, které jako vysázené penízky po obou stranách lodyhy jsou seřaděny.