hlubinky hlízy, mají dlouhé řapíky a okrouhle srdčité, mělce zubaté čepele. Na rubu bývají čepele často - jako ještě u jiných rodů tohoto řádu — fialově zbarveny anthokyanem, barvivem, které má tu vlastnost, že přeměňuje paprsky světelné v paprsky tepelné, což bylině rostoucí nejčastěji v studených polohách jest zajisté ku prospěchu.

Úhledné květy, rozvíjející se v měsících letních, vyrůstají na dlouhých stopkách též přímo z prohlubinky hlízy jako listy a liší se ode všech ostatních květů prvosenkovitých, že jejich nachově růžové, vonné, zvonkovité koruny jsou svými ušty ohrnuty nazpět; jinak mají 5cípý, vytrvalý kalich, 5 tyčinek, jejichž zralé prašníky (a) otvírají se na vrcholku skulinou, a svrchní semeník, z něhož se vyvinuje kulovatá, mnohosemenná tobolka (f), která dozravši puká na vrcholku 5 chlopněmi.

Opylení obstarává hmyz, který z jemného pletiva květního dna vyssává medovinu; později však zúrodňují se blizny též autogamicky, anyť květy se stáčejí do takové polohy, že pyl ze zralých prašníků dopadá přímo na bliznu.

Po odkvetení stopky květní šroubovitě se zkrucují, stahujíce plod níže do země a dělajíce místo květům právě rozkvétajícím.

Obyčejně má se za to, že stopky zkrucují se proto, aby tobolka se dostala do země a semena mohla v příhodné době vyklíčiti. Ale na podzim, kdy stopky zatáhnou plody do země, nejsou semena ještě zralá, dozrávajíť až v příštím létě. Do té doby však stopky uschnou, uvolňují se od rostliny a tobolky dostanou se opět na povrch; jsouce však opatřeny jakýmsi drápkem, zbytkem zaniklé stopky, mohou se zachycovati na těla rozmanitých zvířat a ta je roznášejí po okolí. Zajímavo též, že mladé rostlinky, ze semena vyklíčivší, mají pouze jednu dělohu.

Brambořík roste zvláště hojně v Alpách, proto mu též říkají alpská fialka; v Čechách se vyskytuje planě pouze v horních lesích nad Krumlovem a zplaněle, byv tam asi kdysi nasázen, v bažantnici u Hořeňovsi (v Jaroměřsku), v parku Vlašimském a na několika jiných místech. Na Moravě jest hojnější a to v části jižní a střední.

Hlízy bramboříku jsou jedovaté, vařením však jedovatosti pozbývají a mohou se pak i jísti. Zajímavo, že vepřový dobytek, který rád tyto hlízy ze země vyhrabává, může je požírati beze škody i syrové.

Často pěstuje se br. evropský pro ozdobu ve květináčích ještě s jinými druhy, na příkl. b. perským (C. persicum Mill.), který má bujnější vzrůst a o něco větší, vonné květy barvy bílé až temně nachové.

dlužno ji považovati za hlízu nepravou, za pouhou naduřeninu nejspodnější, hypocotylní části stonku.