Na této straně začíná článek o rostlině:
Vrbina hajní - Lysimachia nemorum
Vrbina obecná - Lysimachia vulgaris

poskytnouti, toho příčinu vidí Warming v té okolnosti, že všecky rostliny téhož okrsku pocházejí nejspíše z téže rostliny mateřské, následkem čehož prý pyl na bliznách málo účinkuje (srovn. s opylením prvosenky str. 32 a druhu následujícího).

Roste všude na lukách, na příkopech a v lesích. Dříve se jí užívalo v lékařství, zvláště na rány.

2. V. hajní (L. nemorum L. - obr. 47) podobá se v. penízkové, od níž se rozeznává těmito znaky: má lodyhu sice položenou, v dolní části kořenující, ale konce její a větve vystupují vzhůru; vejčité, zašpičatělé listy nejsou na líci posety žláznatými tečkami; stopky květní jsou značně delší než listy, z jejichž paždí vyrůstají; ušty kališní jsou čárkovitě šidlovité a koruny menší, barvy žloutkové; tyčinky mají nitky neztlousté a až dolů prosté (spolu nesrostlé).

S počátku jsou prašníky od blizny odkloněny, později však se přibližují k blizně a pyl na ni vysypávají, tak že se může zúrodniti autogamicky. Dlužno okolnost tu zvláště uvésti, protože u druhu předch. blizny pylem vlastního květu se nezúrodňují.

Zralé tobolky pukají ve 2 chlopně, které však bývají rozeklány ve 2—3 zuby.

Roste ve stinných lesích zvláště hornatějších poloh a kvete po celé léto.

3. V. obecná (L. vulgaris L. - obr. 48) má oproti oběma předch. lodyhu přímou, až přes 1 m vysokou, nahoře slabě hranatou, pýřitou až huňatou, s kopinatými, celokrajnými listy, které stojí po 3-5 v přeslenech nebo jsou po dvou vstřícné. Úhledné, zlatožluté květy, rozvíjející se od června do srpna, skládají konečnou, bohatou latu, jejíž nejspodnější větve vyrůstají z paždí listů, hořejší z paždí listenů. Mají 5dílný kalich (F) s ušty po kraji hnědě ovroubenými, kolovitou korunu a 5 tyčinek, jejichž nitky jsou dole rozšířeny a do polovice spolu srostlé, tak že semeník zakrývají. Kulovatá tobolka (f) otvírá se chlopněmi jako u druhů předch. Plodní stopky stojí přímo.