V naší květeně jsou zastoupeny neméně nežli 60 rody o více než 250 druzích, jež možno rozvrhnouti do tří velikých čeledí:

I. Čekankovité (Cichoriaceae) - mají v úborech všecky květy obojaké, s korunami jazykovitými (obr. 532) a čnělkami typu α (obr. 537 α). Většina z nich roní na čerstvých řezech mléko. Dříve se nazývaly jazykokvětými (Liguliflorae).

II. Chocholičnaté (Corymbiferae) - mají obyčejně uvnitř úboru (v terči) květy obojaké, s korunami trubkovitými, na obvodě (v paprsku) však květy pestíkové nebo jalové, s korunami jazykovitými (obr. 533) až nitkovitými; někdy však obvodové květy chybějí. Čnělky po celé délce stejnoměrně válcovité (pod rameny bliznovými neztloustlé a holé) náležejí typům β—δ (obr. 537). -Dříve říkalo se jim paprskokvěté (Radiiflorae).

III. Artyčokovité (Cynareae) - obsahují v úborech až na skrovné výjimky samé květy obojaké, s korunami trubkovitými; jen zřídka bývají obvodové květy jalové nebo pestíkové, s korunami kornoutovitými (obr. 534) nebo jazykovitými. Čnělky jsou vždy pod rameny bliznovými ztloustlé a hustě chlupy porostlé; náležejí tudíž typu ε (obr. 437). - Dříve zvaly se trubkokvětými (Tubuliflorae).

Každá z těchto tří čeledí dělí se opět v několik podčeledí.

I. Čeleď čekankovitých se rozvrhuje se zřetelem k povaze nažek a úborového lůžka v 8 podčeledi:

1. Čekankovité vlastni (Cichorieae) - jejichž nažky mají místo chmýří na vrcholku drobné šupinky (obr. 538 6); zákrov skládá se ze 2 řad listenů, z nichž vnitřní jsou dole spolu srostlé. Patří sem pouze rod čekanka (Cichorium).

2. Kapustkovité (Lampsaneae) - mají též nažky bez chmýří, na vrcholku vroubeny více méně vyniklým okrajem (obr. 538 9); zákrov jest 1řadý, z listenů prostých (spolu nesrostlých); je-li zákrov 2řadý, pak vnější řada listenů jest zakrslá. Náležejí sem 2 rody: kapustka (Lampsana) a písečnatka (Arnoseris).

3. Škardovité (Crepideae) - mají nažky (obr. 538 4) věnčeny na vrcholku chmýřím jednoduchým, z chlupů štětinovitých, holých nebo zcela krátce pýřitých (nikoli z chlupů pérovitých); mimo to jsou nažky oblé nebo hranaté, ale nesmačknuté a přitom nejčastěji bezzobané; mají-li na vrcholku zobánek,