Na této straně začíná článek o rostlině:
Svízel osinatý - Galium aristatum [= Svízel Schultesův - Galium schultesii]

Roste v listnatých lesích, křovištích a na porostlých stráních. Kvete hlavně až v červenci a srpnu.

4. S. osinatý (G. aristatum L., G. Schultesii¹ Vest., G. polymorphum² Knaf - obr. 482) podobá se velice s. lesnímu, tak že s ním bývá zaměňován. Má plazivý, výběžkatý oddenek, lodyhu jen nejdoleji oblou, ostatně zřetelně 4hrannou, přesleny dole 8četné, nahoře 6četné až 4četné, v chocholičnaté latě 2četné, složené z jednožilných, hrotitých listů tmavěji zelených, na rubu často nasivělých, kopinatých, asi téže šířky jako u lnu setého. Stopky květní jsou i před rozvitím většinou přímé. Cípy bílých, plochých korun zasládle vonných kvítků mají na tupounkém konci dlouhou, vláskovitému ocásku podobnou osinku. Tyčinky jsou dosti dlouhé a ohnuté obloukem s počátku dovnitř, později nazpět. Plody jsou hladké, sivě ojíněné.

Roste na podobných stanovištích jako druh předch., s nímž současně rozkvétá a často pospolu se vyskytuje, jest však v Čechách dosti vzácný, znám jsa pouze hlavně z poříčí Ploučnice, Jičínsko-Boleslavska, hor Kladských a Orličných; na Moravě a ve Slezsku jest hojnější. Kvete v touž dobu jako s. lesní.

1 ) Ku poctě J. Schultesa, prof. botaniky Landshutě. Zemřel roku 1831, napsav Květenu Rakouska.

2 ) Slož. z řec. πολύς = mnohý + μόρψη = tvar.