Na této straně začíná článek o rostlině:
Svízel povázka - Galium mollugo

sypává se na blizny květů níže položených, starších a geitonogamicky je zúrodňuje. Později se tyčinky vztýčí a tak dalece dovnitř ohnou, že prašníky jejich dotýkají se blizen, které zatím dospěly, a otírajíce o ně poslední zbytek pylu, zúrodňují je autogamicky, nebyly-li ovšem už dříve zúrodněny pylem cizím. A tak jest svízel syřišťový s jinými druhy svízelů pěkným příkladem, kterak u rostlin s drobnými kvítky jest různým způsobem o to postaráno, aby pyl dostal se na pravé místo. Netřeba připomínati, že drobounké kvítky, které by ojedinělé sotva pozornost hmyzu na sebe obrátily, směstnány jsouce do bohatého, již z daleka patrného květenství, v hojném počtu hmyz k sobě lákají.

Roste hojně na mezích, v křovištích, u cest a na suchých lukách.

Syřišťovým slove odtud, že ho možno užívati místo syřidla ke srážení mléka. Květy obsahují trvalé, žluté barvivo a skýtají včelám mnoho pylu.

Pozn. Porůznu vyskytuje se, zvláště na lukách, odrůda s širšími, i na rubu lysými listy a většími, tmavěji zlatožlutými, ale nevonnými květy, které jsou nahloučeny ve velmi štíhlé laty, složené z větviček krátkých, dole pooddálených, nahoře odstálých - sv. Wirtgenův¹ (G. Wirtgeni Schulz).

2. S. povázka² (G. mollugo³ L. - obr. 479) má dlouhočlenný, dřevnatý oddenek, vystoupavé nebo přímé, až přes 1 m vysoké, 4hranné, namnoze odstále

¹) Ku poctě Fil. Wirtgen-a, učitele a botanika na evang. škole v Koblenci, zemřel r. 1846.

²) Dle Jungmanna od téhož kmene jako pováznu et povíznu (pol. ροwęznać = uváznouti), že některé druhy chytají se na šat a tělo (srovn. s pozn. ¹) na str. 346). Také v jiných řečech slov. se tak nazývá, na př. rus перевъзка, chorv. prevezankа — »stebelce joj je kao prevezano« (Erjanec).

³) Od lat. mollis = měkký, vzhledem k listům a lodyhám, které nejsou jako u některých jiných druhů tuhé a bodlinaté.