Na této straně začíná článek o rostlině:
Bez červený - Sambucus racemosa [= Bez hroznatý - Sambucus racemosa]
Chebz - Sambucus ebulus [= Bez chebdí - Sambucus ebulus]

nebo bzinky, na Moravě kozičky, vaří se syrup, jehož se užívá jako průjimadla. Vinaři barví šťávou bezinek vína na červeno.

Také z kořenů uvařené thé jest dle Kneippa léčivé a zvláště prý dobrým prostředkem proti vodnatelnosti.

2. B. červený (S. racemosa¹ L. - obr. 464) má oproti b. černému, jemuž listy i květy velice se podobá, dřeň ve větvích skořicově hnědou, květy (F) v hustých, vejčitých latách a peckovičky (f) červené.

Roste na pokraji lesů, na stráních, v pasekách a u potoků v hornatějších polohách. Také se sázívá v sadech. Kvete již v dubnu a máji.

3. Chebz³ neboli chebdí (S.ebulus² L., Ebulum humile Garcke, Zwerghollunder, Attich — obr. 465) jest vytrvalá bylina vyhánějící z oddenku přímé, až přes 2 m vysoké, brázdité, větevnaté lodyhy se vstřícnými, lichozpeřenými listy, které se skládají z 5—9 kopinatých, pilovitých lístkův a mají na spodu lupenité, pilovité nebo čárkovité palisty (b). Vonné květy (F) s bílými, vně načervenalými korunami a nachovými prašníky skládají bohaté, ploché vrcholíky téhož rázu jako u bezu černého, s tím ovšem rozdílem, že hlavní paprsky jsou v nich jen 3, nanejvýš 4. Zralé peckovičky (f, f₁) zčernají, zřídka zůstávají zelené nebo zbělají.

Roste na podobných stanoviskách jako předch. dosti hojně po vší vlasti kromě nížin polabských.

Poněvadž každého roku nad zemí usýchaje vyhání z podzemních oddenků na jaře vždy nové výhonky, dá se velice nesnadno vypleniti. Kvete hlavně až v červenci a srpnu.

Odvar z kořenů odporučuje Kneipp proti vodnatelnosti.

¹) Lat. racemosus = hroznatý, vzhledem ku květenství.

²) Jménem ebulus zvali tuto bylinu již staří Římané; etymolog. výklad jest nejistý. — ³) Viz pozn. ¹) na str. 336.