však spolu nesouvisí jako u vstavačovitých, nýbrž jsou přilepeny stopečkami na zvláštní lepkavá tělíska, která spočívají na hranách blizny vždy mezi dvěma sousedními prašníky (diagram obr. 386); jest pak ke každému tělísku přilepena vždy brylka z levého pouzdra jednoho prašníku a brylka z pravého pouzdra prašníku sousedního. Hmyz, zejména některé mouchy, hledající ve květech medovinu, která se vyměšuje z 5 prohlubinek uložených na spodině tyčinkové pakorunky zrovna naproti hranám bliznovým, přilepuje si lepkavá tělíska a s nimi ovšem i brylky na sosák a přenáší je pak na bliznu jiného květu. Místa, na kterých blizna je schopna opylení, vyskytují se na hranách, trochu níže pod vrcholkem, tak že na ně hmyz může brylky dobře složiti.

Střed květu zaujímají dva semeníky (plodolisty), jejichž čnělky nahoře spolu srůstají a nesou na vrcholku společnou, štítovitou, 5hrannou bliznu. Z každého semeníku vyvine se podlouhlý měchýřek (obr. 385 f), obsahující četná, bílým chmýřím věnčená semena (z), upevněná na vnitřním švu. Dozravše měchýřky se rozpoltí a vítr pak zanáší semena daleko po okolí.

Roste na keřnatých, kamenitých stráních, v houštinách a ve světlých, horských lesích. Kvete v měsících letních.

Kořene, jenž obsahuje bílé mléko, nepříjemně páchne a s počátku sladce, potom palčivě hořce chutná, užívalo se druhdy v lékařství, zvláště pro vrhnutí při otrávení, poněvadž požit jsa působí dávení; mimo to užívalo se ho od uštknutí hadího a proti vodnatelnosti.

Ve středověku zvali tolitu bylinou vlaštovčí (Hirundinaria¹) vzhledem k plodním měchýřkům, které dozravše a rozpoltivše se připomínají nemálo vlaštovčí ocas.

¹) Lat. hirundo = vlaštovka.