Na této straně začíná článek o rostlině:
Tolitovité - Asclepiadeae [= Klejichovité - Asclepiadaceae]
Tolita lékařská - Vincetoxicum officinale [= Tolita lékařská - Vincetoxicum hirundinaria]

Řád XXI. Tolitovité (Asclepiadeae)

jsou mléčnaté byliny se vstřícnými, jednoduchými, celokrajnými listy a pravidelnými, 5četnými květy (obr. 386), jejichž tyčinky, střídající se s plátky korunními, jsou zajímavé třemi věcmi: mají na hřbetě veliké, lupenité výrůstky vytvářející pakorunku; prašníky bývají opatřeny na vrcholku malými přívěsky, jimiž se přikládají na bliznu; a pyl každého prašníků jest slepen ve 2 brylky, jež jsou stopečkami přilepeny na okraj blizny. Dva svrchní semeníky mají společnou bliznu a dozrávají v měchýřky obsahující četná, chmýřitá semena; dozravše poltí se měchýřky na vnitřních švech.

Z naší květeny patří sem pouze jediný rod tolita (Vincetoxicum); v zahradách pak sázívá se americká klejicha (Asclepias), která někdy též zplaňuje.

Rod 1. Tolita¹ neboli klejicha² lékařská, jinak vlaštovičník³ (Vincetoxicum⁴ officinale Mönch., Cynanchum⁵ vincetoxicum⁴ L., Hundswürger, St. Lorenzkraut — obr. 385) vyhání z vytrvalého, šupinatého oddenku četné kořeny a přímé, as ½ vysoké, koncem někdy ovíjivé lodyhy se vstřícnými, kratičce řapíkatými, srdčitě vejčitými, zašpičatělými, celokrajnými listy, vedle jichž spodin (nikoli v úžlabích) vyrůstají malé, ploché, okolíkům podobné vrcholíčky neúhledných květů. Se stanoviska morfologického dlužno považovati jednotlivá květenství za konečná a celou květonosnou část lodyhy za vijanovité sympodium.

Květy (F a obr. 386 F) mají 5klaný, vytrvalý kalich (k) a kolovitou, 5cípou, bílou korunu (c), s jejíž cípy střídá se 5 tyčinek. Mezi tyčinkami a korunou jest 5 velikých, lupenitých, na spodu spolu srostlých, medovinu vyměšujících výrůstků (v), které tvoří tak zv. tyčinkovou pakorunku (corona staminea). Někteří považují tyto výrůstky za přeměněný vnější kruh tyčinek, jiní za přívěsky nitek tyčinkových, zde velice krátkých. Poněvadž však pytlíčky prašníkové jsou pouze jednopouzdé (obr. 386 a), jest asi nejsprávněji považovati lupenité výrůstky za přeměněná zadní pouzdra prašníků.

Na vrcholku mají prašníky po malém, bílém, 3hranném, do předu přehnutém přívěsku neboli konektivu (obr. 386 p), jímž se přikládají na 5hrannou bliznu (n).

Pylový prášek jest v každém pouzdře prašníkovém (a) slepen v stopkatou brylku (b) jako u rostlin vstavačovitých (viz ve sv. IV.). Brylky téhož prašníku

¹) Obsahuje týž kmen jako tolije (Parnassia), viz str. 167. ve sv. II.

²) Viz pozn. na str. 287.

³) Tak zovou ji též Jihoslované, na př. Chorvaté lastavičnjak; viz konec str. 286.

⁴) Slož. z lat. vinco = přemáhám, vítězím + toxicum = jed; dříve užívalo se této byliny jako protijedu.

⁵) Slož. z řec. κύων, κυνός = pes + άγχω = dávím, škrtím, poněvadž se staří domnívali, že tato bylina usmrcuje psy a jiné šelmy.