Škůdců bramborových z říše živočišné není mnoho a to hlavně z té příčiny, že rostlina jsouc původu cizího našim živočichům nechutná a obsahujíc ve vnati i bobulích jed solanin, tím více se jim zprotivuje.

Hlízy vyžírají hlavně známé pondravy chroustů, tvrdé, leskle hnědožluté larvy kovářika polního (Agriotes segetum L., der Drahtwurm — obr. viz ve sv. IV. mezi škůdci žita) a housenky můry osenní (Agrotis segetum Hb. — obr. 335), z nichž oboje poslední také na obilí značné působí škody.

Na vnati pochutnávají si vedle jiných zvláště veliké, lysé, žlutozelené housenky největšího středoevropského lyšaje — smrtihlava (Acherontia Atropos L. — obr. 336), housenky můry gammy (Plusia gamma) a pak severoamerická mandelinka bramborová, zvaná též kolorado (Doryphora decemlineata — obr. 337), která však v novější době v Evropě pozorována nebyla.

Mnohem nebezpečnější škůdce má brambor mezi cizopasnými houbami, které způsobují často zhoubné choroby jak na hlizách tak na vnati. Nejrozšířenější z nich jsou:

1. Plíseň bramborová (Peronospora seu Phytophthora infestans) — cizopasí s počátku ve vnati, vytvářejíc na listech hnědé, později černající skvrny, od nichž listy posléze usychají; na obvodě skvrn možno pozorovati plísňovitou obrubu, ze které odpadávají droboulinké výtrusy. Dostanou-li se tyto výtrusy na jiné rostliny, vyhánějí jemná vlákénka, jimiž vnikají do pletiva listů a tím se nákaza tak rychle šíří, že v krátké době může jí býti zachváceno celé pole. Spadnou-li výtrusy na zemi a proniknou s vodou dešťovou ke hlizám, nakazí je tak, že počnou černati a hníti. Nejvíce řádí tato plíseň v létech mokrých. Objevivši se v Evropě poprvé roku 1845, nadělala u nás již za tisíce škod.

2. Kořenоkaz zemákový (Rhizoctonia solani Kühn) — zaviňuje strupovitost hliz, zvláště v přehnojených a převápněných půdách. Poněvadž nesahají »strupy« do hlubších vrstev, není choroba tato tak nebezpečná jako předch.