Pravlast bramboru jest jižní Amerika, kde dosud v Andech roste planě, vytvářeje ovšem hlízy nepatrné a nahořklé. Ale již dávno před objevením Ameriky (r. 1492) byly brambory v jižní Americe, zejména v nynějších republikách Peru a Chile pěstovány a hlízy jejich pojídány pod jmenem papas. Do Evropy dostaly se dvěma cestami: přes Španěly z Ameriky jižní a přes Anglii z Ameriky severní.

Kdo přivezl je poprvé do Španěl a kterého roku, nelze zjistiti. Jen tolik se ví, že v letech 1560-1570 počali je pode jménem patata pěstovati zámožní lidé v zahradách v száp. provincii Galicii. Ze Španěl rozšířily se pak brambory do Italie, kde je pojmenovali pro jejich podobu s lanýži tartufi, tartufoli, odkud pronikly i do německých zemí našeho mocnářství, jak souditi dlužno dle něm. jich pojmenování Kartoffeln. R. 1588 byly jako botanická zvláštnost zavedeny K. Clusiem do císařských zahrad ve Vídni.

Do Anglie dostaly se brambory ze sev. Ameriky, kamž ze své vlasti obchodem španělským v dřívějších dobách byly přivezeny. Tři mužové se uvádějí, kteří brambory z Ameriky do Anglie přivezli: John Hawkins r. 1565, Franc. Drake r. 1580 a Walter Raleigh nebo spíše jeho průvodce Tomáš Heriot r. 1585. Také v Anglii byly brambory s počátku pěstovány jen v zahradách velmožů. Brzy však se počaly rozšiřovati i přeš moře do Němec, tak že již r. 1590 něm. botanik Kašpar Bauhin (zemřevší jako professor v Bazileji r. 1624) ve spise Phytopinx rostlinu bramborovu správně zobrazil a popsal pod jménem Ρapas Peruanorum.

Kdy se dostaly brambory do Čech a na Moravu, není známo. Má se za to, že již za války třicetileté (r. 1618-1648) byly u nás známy, nicméně všeobecně pěstovati počaly se teprve za panování císařovny Marie Те-