Na této straně začíná článek o rostlině:
Brambor - Solanum tuberosum [= Lilek brambor - Solanum tuberosum]

β) L. huňatý (S. villosum Lamk.) — má lodyhu tupohrannou, nahoře i se stopkami květními a kalichy žláznatě huňatou, vejčité listy ke spodu súžené nebo zaokrouhlené, chobotnatě vykrajované a bobule žluté nebo žlutozelené. Zapáchá též pižmem. Roste porůznu hlavně jen v širším okolí pražském a středním i západním Polabí; na Moravě byl pozorován posud jen u Lipníka.

2. Brambor¹ (S. tuberosum² L., Kartoffel - obr. 333) jest známá polní plodina se silnou, hranatou, rozvětvenou lodyhou a přetrhovaně lichozpeřenými listy, složenými s lístků vejčitých, celokrajných, svraskalých, střídavě velikých a zcela malých. Úhledné, bílé nebo bledě modré květy, rozvíjející se v červenci a srpnu, mají totéž složení jako kv. lilku a jsou sestaveny v dlouze stopkatých vijanech konečných i postranních.

Na večer ohýbají se poněkud stopky květní a koruny se zavírají jako u lilku černého. Opylení homogamických květů může se sice díti xenogamicky, an hmyz květy navštěvující dotýká se tělem dříve blizny, která z kužele tyčinek vyčnívá, ale poněvadž květy nemají medoviny, prašníky obsahují poměrně málo pylu a rostlina jest většině našeho hmyzu cizí, oprašují se blizny namnoze pylem vlastním, který na ně v nakloněných květech dopadá anebo se o ně při zavírání květů s korun otírá.

Ostatně dlužno připomenouti, že některé odrůdy bramborů nikdy květů nevyvinují, jiné sice kvetou, ale nedávají plodů, anyť květy často ještě před rozvitím opadají anebo mají prašníky jalové.

Po stranách spodní části lodyhy, pokud vězí v hlíně, vyrůstají tenké, jednoduché nebo rozvětvené, nemnohými šupinami posázené výběžky (šňůry), jejichž konce naduřují v hlízy — brambory. Nejsou tudíž hlízy bramborové ztloustlé kořeny, jak by se snad zdáti mohlo, nýbrž naduřelé konce lodyžních výběžků. Že tomu tak, viděti nejlépe na mladé rostlince vypěstované ze semena (obr. 334 A). Vyklíčivši vniká do země kořenem (k), na němž nikdy hlízek nevytvoří; za to však záhy vyhání z paždí prvních dvou listů (děloh d) výběžky (v), které plazíce se v zemi na konci naduřují v hlízky (h). Ale i u rostlin vypěstovaných z hliz (obr. 334 В) jest zcela patrno, že hlízy nemají s kořenem nic společného: majíť „šňury" jejich i hlízky na nich vyrůstající tu a tam šupiny (š), v jejichž paždí dřímá „očko", což na skutečných kořenech nikdy se nevyskytuje.

Poněvadž šňurovité výběžky později uhnivají, leží pak hlízy (brambory) pod odumřelou rostlinou bez všelikého spojení.

¹) Zkomoleno z Branibor, t. j. plodina přinesená z Braniborska; hornoluž. brambor = Brandeburák.

²) Lat. tuberosus = hliznatý.