Na této straně začíná článek o rostlině:
Voskovka menší - Cerinthe minor

toho vyhání oddenek vedle lodyh čerstvé svazečky listů a listy jsou světle zelené, kdežto u rum. hadincovité jsou vedle lodyh loňské,  svadlé svazečky listův a listy kalně zelené. Koruny jsou bledožluté; hladké, trojhranné tvrdky se k dolejšku súžují.

Roste na podobných stanovištích jako předch., ale  dosud byla pozorována pouze mezi Šardicemi a Hodonínem a mezi Hodonínem a Bzencem. Kvete od května až do srpna.

Rod 11. Voskovka¹ menší (Cerinthe¹ minor L, Wachsblume — obr. 299) liší se ode všech drsnolistých tím, že jest všecka lysá, sivozelená a posázena místo štětinkami pouze drobnohlednými hrboulečky. Sivozelená barva rostliny pochází od jemného povlahu voskového, který podporuje transpiraci; voda (rosa) totiž k vosku nelne a proto ani průduchů, jimiž rostlina transpiruje, neucpává. Přímá, 2-5 dm vysoká lodyha jest buď jednoduchá nebo se nahoře vidlicovitě rozvětvuje a jest hustě porostlá v dolejší části kopisťovitě opak vejčitými, v hořejší části srdčito-vejčitými, přisedlými nebo objímavými listy, které bývají někdy bíle skvrnity; morfologický a biologický význam bílých skvrn jest asi týž jako u plicníku lékařského (str. 206).

Květy, rozvíjející se od května do srpna, jsou sestaveny v listnatých vijanech s počátku závitkovitě stočených, později však se narovnávajících. Kalich (k) je nestejně 5dílný. Citronově žlutá, někdy v ústí nachově skvrnitá koruna (с, c₁), 2krát delší kalicha, jest válcovitě zvonkovitá a rozeklána přes třetinu v 5 úzkých, v kužel skloněných cípů. Tyčinky (c₁, a), skloněny v kužel okolo čnělky, mají prašníky na spodu střelovitě rozšířeny a spolu souvisící.

Plod (p) poltí se pouze ve dvě vejčité, lesklé tvrdky (z), které však jsou dvoupouzdré, obsahujíce po dvou semenech, kdežto u ostatních drsnolistých jsou tvrdky vesměs jednosemenné.

Opylení homogamických květů obstarávají hlavně včely a čmeláci, kteří hledajíce na dně koruny medovinu, zachycují se květů více méně převislých, noří sosák skulinou mezi kor. plátky do kužele prašníků, čímž jej uvolňují a pyl vysypává se jim na hlavu; při návštěvě jiného květu otírají pak tento pyl o bliznu, které se vždy dříve dotýkají nežli prašníků, poněvadž čnělka z květu daleko vyčnívá. Koncem doby květní, když koruna opadává jako manšeta přes bliznu se přesmykajíc, může nastati též opylení autogamií podobně jako u pilátu (str. 203).

¹) Z řec. κηρός = vosk + άνθος = květ, vzhledem ke žlutým květům; ostatně celá rostlina vypadá jako by byla udělána z vosku.