Na této straně začíná článek o rostlině:
Užanka lékařská - Cynoglossum officinale

Jsouc bylinou 1letou až vytrvalou, roste na polích, na mezích, u cest, na suchých lukách a kamenitých stráních hlavně v severnější polovině Čech, ve střední a jižní Moravě, jakož i ve Slezsku těšínském; jinde jest vzácnější. Květy dávají dobrou pastvu včelám.

Pozn. Pro ozdobu pěstuje se často v zahradách v. větší (C. major L., C. aspera Rth.), statnější, jednoletý druh s brvitými listy a úhlednými, až 3 cm dlouhými korunami barvy bledožluté nebo špinavě nachové anebo na spodu žlutavé, ostatně fialové. Jest domovem ve švýcarském kantonu Wallisu.

Rod 12. Užanka¹ lékařská neboli myšinec (Cynoglossum² officinale L., Hundszunge - obr. 300) jest statná, dvouletá, až 1 m vysoká bylina s přímou lodyhou porostlou podlouhle kopinatými, přisedlými, nahoře poloobjímavými listy, které jako lodyha jsou zvláště na rubu šedě pýřité. Čím výše jsou listy menší а k lodyze přitisklejší, tak že se nezastiňují, a při tom mají vesměs takové postavení, že odvádějí vodu dešťovou k lodyze, po které pak stéká ke kořeni, což jest pro rostlinu tím důležitější, poněvadž roste často na místech velice suchých. Nahoře rozvětvuje se lodyha ve větve zakončené bezlistennými vijany úhledných květů (F), které mají 5dílný kalich a krátce nálevkovitou, kalně nachovou korunu (c) uzavřenu v ústí před hmyzem nepovolaným pěti šupinovitými hrboulky. Tyčinky jsou přirostlé ke trubce korunní zrovna pod hrboulky. Vejčité tvrdky (f, z), po celém hřbetě posázeny krátkými, nazpět hákovitě ohnutými osténky, nepřirůstají spodinami ke dnu kalicha (jako u všech druhů předcház.), nýbrž vnitřní stranou ke sloupečku, který přechází ve čnělku. Dozravše oddělují se od sloupečku zdola nahoru a zachycují se pak svými osténky na srst zvířatům kolem pobíhajícím, která je roznášejí daleko po okolí.

Opylení homogamických květů děje se xenogamicky hmyzem nebo též autogamií.

Roste porůznu u cest, na rumištích a suchých stráních téměř po vší vlasti; ale v Šumavě, jižních Čechách, česko-moravské vysočině, jakož i v sev. části Moravy jest celkem vzácná. Kvete hlavně v červnu a červenci.

Druhdy užívalo se jí v lékařství hlavně v chorobách plicních. Za čerstva vydává nepříjemný zápach myšinou, který však sušením se ztrácí; pro tento zápach a drsné chloupky mnohá zvířata býložravá se jí vyhýbají.

1 ) V Černého Herbáři slove ožánka. Dle Jungmanna souvisí s ožehati (= opalovati), znamenajíc tedy tolik jako rostlina ožehnutá, opálená, buď vzhledem k temné barvě korun nebo spíše vzhledem k černému kořeni; pro druhé svědčí i ruské její jméno чернокорень.

2 ) Slož. z řec. κύων, κυνός = pes + γλώσσα = jazyk, vzhledem ke tvaru listů.