Na této straně začíná článek o rostlině:
Kostival lékařský - Symphytum officinale

1. Kostival lékařský (Symphytum officinale L. - obr. 276) má krátký oddenek s válcovitými nebo vřetenovitými, jako prst tlustými, dužnatými, uvnitř bělavými, na povrchu však černými kořeny. Statná, až 1 m vysoká, nahoře rozvětvená lodyha jest porostlá střídavými, velikými, podlouhle kopinatými, špičatými listy, které po lodyze křídlatě sbíhají a jsou hustě pokryty, jako celá rostlina, drsnými štětinkami. Za deště sbíhá po listech voda k lodyze a po této mezi křídly dobře se vede ke kořeni. Drsné štětinky chrání rostliny od některých býložravých živočichů, zejména plžů.

Květy (F), rozvíjející se od máje až do podzimu, skládají vijany namnoze vidličnatě rozdělené a s počátku závitkovitě stočené. Rozkvétání postupuje od spodu květenství nahoru, tak že rozvitý právě květ zaujímá takové místo, aby k němu hmyz nejsnáze mohl; když květ odkvetl, činí místo květu následujícímu.

Trubkovitý kalich (k) je rozdělen v 5 kopinatých, zašpičatělých cípů, a válcovitě zvonkovitá, nahoře břichatě rozšířená koruna (c, c₁) barvy nachové, řidčeji růžové nebo čistě bílé jest po okraji rozeklána v 5 krátkých zoubků, později nazpět ohrnutých, o které zadržuje se hmyz květy navštěvující. Tyčinky (a), počtem 5, přirůstají krátkými nitkami ke koruně; s nimi střídá se 5 špičatých výrostků (v), které jsou zdéli tyčinek a sklánějí se v kužel, činíce nad prašníky stříšku; ta zamezuje přístup drobnému, nepovolanému hmyzu k sladkým šťavám vyměšovaným z bílé, naduřelé spodiny semeníku.

Svrchní semeník (p) jest již za květů rozdělen ve 4 části, mezi nimiž vyrůstá rovná, jednoduchá čnělka; z každé části vyvine se po odkvetení jednosemenná, lesklá, jemně svraskalá tvrdka (z), přirostlá ke dnu vytrvalého kalicha; na spodu jsou tvrdky okolo pupku, jímž byly přirostlé k lůžku, vyduté, kruhovitým krajem objaté.

Opylení obstarává větší hmyz, zejména včely a čmeláci, kteří noříce sosák do trubky korunní, nabírají si na hlavu pylu a přenášejí jej pak na vyniklé blizny jiných květů. Aby pak nořil hmyz sosák vždy do středu kužele a nabral si pylu jen na hlavu — otvírajíť se prašníky na vnitřních stranách — jsou vyrůstky opatřeny po stranách pichlavými štětinkami, jimž hmyz sosákem opatrně se vyhýbá. Ku konci doby květní ohýbají se stopky květů v ten způsob, že blizny zaujmou místo zrovna pod prašníky a nebyly-ly dosud opyleny, zúrodní se dle pozorování Kernerových autogamicky.

Roste hojně na vlhkých lukách a v příkopech. Kořene, jenž obsahuje mnoho slizu a třísloviny, užívalo se dříve na zlámaniny a odvaru z něho v prsních