Na této straně začíná článek o rostlině:
Kostival hlíznatý - Symphytum tuberosum
Pilát lékařský - Anchusa officinalis

- 203 -

chorobách; také se ho může užíti k barvení na červeno. Obyvatelé Islandu pojídají listů kostivalu jako salátu.

Pozn. Místy (zejména v nížině polabské, v poříčí Jizery a Ploučnice, jakož i v horách Krušných) vyskytuje se odrůda: k. český (S. bohemicum Schmidt) se žlutavobílými korunami, jejichž trubka jest jen asi tak dlouhá jako kalich a okraj rozeklán v zuby až asi do ⅓ rozšířené části — kdežto u vlastního kostivalu lékařského jsou koruny (nejsou-li ovšem nachové nebo růžové) čistě bílé, maji trubku mnohem delší kalicha a zuby kratší, poněvadž okraj jest rozeklán jen asi do ¼ rozšířené části. Mimo to jest k. český mnohem nižší a má listy světleji zelené.

2. K. hliznatý (Symphytum tuberosum L. — obr. 277) má oddenek nestejně hlizovitě napuchlý, žlutavě bílý, lodyhu jednoduchou nebo jen nahoře ve 2 větve rozdělenou, spodní listy v době květu již odumřelé, prostřední vejčité až podlouhle elliptičné, v křídlatý řapík súžené, hořejší krátce sbíhavé, koruny žlutavobílé a výrostky v nich delší tyčinek. Tvrdky jsou nelesklé, hrbolaté.

Roste ve stinných lesích, na výslunných trávnících, v pobřežních houštinách, na mezích a u cest v Čechách v širším okolí pražském, Teplicko-Žatecku, západním Polabí, v horách Jizerských a Krkonoších, jakož i v Šumavě, v poříčí střední Otavy a na Krumlovsku; na Moravě a ve Slezsku je roztroušen skoro po celém území.

Oproti předch. kvete hlavně jen v dubnu a máji.

Rod 2. Pilát lékařský (Anchusa¹ officinalis L., Ochsenzunge - obr. 278) jest statná, vytrvalá nebo 2letá bylina na přímé, nahoře větvité lodyze i na listech hustě a drsně srstnatá. Listy jsou podlouhle kopinaté, na spodu lodyhy znenáhla dolů súžené, v horní části lodyhy poloobjímavé. Květy vyrůstají na kratičkých stopkách z paždí listenů ve vijanech namnoze vidlanovitě seřaděných. Mají hluboce 5klaný kalich (k) a nálevkovitou, 5cípou korunu (c, c₁) s rovnou trubkou, barvy fialové, modré nebo bílé. Ústí koruny jest uzavřeno tupými, vejčitými hrboulky (h), porostlými po kraji bílými, aksamitovými chloupky; tyto hrboulky mají dvojí úkol: jednak zabraňují dešťové vodě a vetřelcům (zejména mouchám) přístup k medovině, která se vyměšuje z podplodního terče a hromadí ve spodní části korunní trubky, jednak ukazuje většímu hmyzu (včelám a některým motýlům) směr, kterým má nořiti sosák,

¹) Slož. z řec. αγχω = škrtím + οϋσον = provaz, snad vzhledem k zaškrcené koruně.