kých, namnoze položených, často kořenujících lodyh s listy více méně řapíkatými, široce vejčitými až čárkovitými, celokrajnými. Drobné kvítky (F) vyrůstají hlavně až koncem jara a v létě na hořejší části lodyh a větví z paždí nepatrných listů (listenů) v chudých lichopřeslenech, jež bývají zblíženy v konečné strbouly nebo jsou od sebe více méně oddáleny: Kalich (i) jest dvoupyský, maje horní pysk rozeklán ve tři, dolní ve dva zuby. Nachová, někdy též bledě růžová až bílá koruna je tlamatá, s horním pyskem rovně namířeným, mělce 2laločným, s dolním sehnutým, 3laločným. Dvojmocné tyčinky s hnědočervenými prašníky vyčnívají namnoze daleko z koruny a nahoře se od sebe rozestupují, čímž liší se mateřídouška s několika následujícími rody ode všech rodů předcházejících, majících vesměs tyčinky sblížené, rovnoběžně vedle sebe položené. Pytlíčky prašníkové jsou přirostlé šikmo na široké, trojhrané spojidlo (a).

Odkvětši koruna upadne a kalich se uzavře v ústí věnečkem chloupkův (v), aby tvrdky na dně jeho spočívající mohly se bez překážky dále vyvinovati a dozráti. Když pak tvrdky dozrají, nevypadávají z kalicha, nýbrž kalichy namnoze samy se odtrhují od svých stopek a vítr je pak i s tvrdkami roznáší dále od rostliny mateřské.

Opylení obstarávají hlavně včely, které za své služby si pochutnávají na vonném nektaru ukrytém v dolní části kor. trubky. Aby bylo opylení cizím pylem zajištěno, dospívají nejdříve prašníky, kdežto čnělka jest dosud nevinuta a blizna zavřena (obr. 225 A); později prodlužuje se čnělka nad prašníky a blizna dospěvši zaujme místo zrovna před vchodem do koruny, které dříve zaujímaly prašníky (obr. 225 B). Ani v prvém (prašníkovém) ani v druhém (pestíkovém) stadiu není tudíž autogamie možná.

Jako u mnohých jiných pyskatých vyskytují se i u mateřídoušky vedle jedinců s úhlednými, obojakými květy také jedinci s květy nepatrnými, pestíkovými