Na této straně začíná článek o rostlině:
Včelník rakouský - Dracocephalum austriacum
Mateřídouška obecná - Thymus serpyllum [= Mateřídouška vejčitá - Thymus pulegioides]

Jsa původu asijského pěstuje se někdy pro okrasu, pro kuchyňské potřeby a na thé v zahradách, odkudž zřídka pomíjivě zplaňuje. Tak pozorován byl na př. zplanělý na poIi u Tříče vých. od Vysokého na úpatí Krkonošů (r. 1877 prof. Fr. Sitenským), jakož i u Brna, Klobouk, Kunštátu a v Háji u Bzence na Moravě. Kvete až v červenci a srpnu.

2. V. rakouský (D. austriacum L. — obr. 223) jest oproti předch, druhu bylina vytrvalá, na lodyhách a rubu listův vlnato-huňatá. Přisedlé listy jsou hluboce peřenodílné v 5 nebo 7, hořejší však pouze ve 3 čárkovité, celokrajné úkrojky (b). V paždích hořejších listů vyrůstají jalové, listnaté větévky. Květy (F), sblížené v krátkém, listnatém klase, mají 2pyský kalich, jehož horní pysk jest jednoduchý (nedělený), dolní však hluboce rozeklán ve čtyři úzké zuby, a velikou, fialovou korunu o dlouhé, nahoře nadmuté trubce. Prašníky jsou huňaté, kdežto u druhu předch. jsou lysé.

Jsa rozšířen více ve Švýcarsku a Dol. Rakousích, vyskytuje se u nás na skalách a keřnatých, vápenitých stráních v okolí Karlštejna (Velká hora, Roblín). Na Moravě a ve Slezsku nebyl dosud pozorován. Také se často pěstuje v zahrádkách pro okrasu. Oproti druhu předch. kvete již v máji a červnu.

Rod 17. Mateřídouška¹ obecná (Thymus² serpyllum³ L., Quendel - obr. 224) jest vytrvalá, polokřovitá bylinka vytvářející malé trsy ten-

¹) Srovn. rus. материнка, душица, матердушка (= dobromysl, Origanum), pol. macierza duszka, macierzanka, chorv. materina dušica atd. Rusky slove mateřídouška богородская трава.

Primus Sobotka praví o mateřídoušce tolik: Skronmičká to bylinka, tak skromničká, že sobě ani netroufá na palouk mezi hrdé družky své, ale osaměle na mezích podle cest a na suchých stráních líbeznou svoji vůni vydychyje. A právě tato vůně činí nám ji tak milou, že jsme ji »mateří douškou« t. j. matčinou duší nazvali. Vhodnějšího pojmenování věru nebylo lze pro ni nalézti. Jeť trpělivá a snášenlivá jako matka, tak že čím více po ní šlapeš, tím silnější vůni vydává; jako matka dítky, tak ona chová na teplém výsluní drobné kvítky své ...; i na hrobech ráda se tulí, což zavdalo podnětu k poëtické české pověsti, že jest to matka v kvítek proměněná:

»Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly; i přicházely každinkého rána a matičku svou hledaly. I zželelo se matce milých dítek: duše její se vrátila a vtělila se v drobnolistý kvítek, jímž mohylu svou pokryla.« Erben: Kytice.

²) Z řec. ϑύμοσ = dech, vzhledem k libé vůni.

³) Serpyllum = řec. ερπυλλος slula mateřídouška ve starověku u národů klasických; od řec. ερπω = plazím se, vzhledem k rozloženým lodyhám.