Na této straně začíná článek o rostlině:
Zdravínek - Euphrasia odontites [= Zdravínek jarní - Odontites vernus]

Patře k rostlinám značně proměnlivým, zvláště co do tvaru listův a zbarvení korun, vyskytuje se u nás v několika odrůdách, jež někteří považují za samostatné druhy. Jsou to zejména:

a) S. luční (E. pratensis Fr., E. Rostkoviana Hayne) — s lodyhou přímou, větevnatou, i s listy a kalichy měkce pýřitou a (zvláště v hořejší části) žláznatě chlupatou; přisedlé, dosti měkké, široce vejčité listy jsou šedozelené, obak 3-5zubé, o zubech v dolejší části lodyhy krátce hrotitých, v hořejší části lodyhy tupých. Dosti veliké koruny jsou bíle a žlutě malovány, s fialovými proužky. Vejčitá, zpředu vykrojená tobolka jest kratší nežli kalich. Jest u nás s násl. druhem nejobecnější, rosta nejraději na lukách a pastvinách.

b) S. tuhý (E. stricta Host.) — má jednoduchou nebo nahoře větvitou, přímou lodyhu měkce pýřitou, ale i s listy bezžláznou, listy tmavozelené, tuhé, ostře pilovité, v hořejší části lodyhy se zuby protaženými v osinovitou špici. Prostředně veliké koruny barvy světle lilákové nebo namodralé, fialově pruhované mají hořejší pysk rozeklán v dosti dlouhé, slabě zubaté ušty a dolní pysk dokonale vyčnívající nad podpůrný listen. Podlouhle ellliptičné tobolky, zubů kališních nepřesahující, jsou z předu namnoze uťaté. Roste hojně zvláště na suchých lukách, kopcích a lesních vřesovištích.

c) S. hajní (E. nemorosa Pers.) shoduje se celkem s odrůdou předch., má však lodyhu namnoze bohatě rozvětvenou, listy přitloustlé a koruny drobnější, bělavé, jejichž horní pysk je rozeklán v cípy krátké, ostře zoubkované, dolní pak jest jen málo delší podpůrného listenu. Roste na podobných místech jako předch., jest však vzácnější.

d) S. malovaný (E. picta Wimm., E. montana Jord.) — shoduje se zvláště v široce vejčitých, obak 3—5zubých listech celkem se sv. lučním, má však namnoze jednoduché lodyhy i s listy bezžlázně pýřité až skoro lysé. Dosti veliké koruny mají horní pysk modrý, v jícnu nejčastěji žlutý, dolní pysk lilákově bělavý, fialově proužkovaný. Byl pozorován jako vzácnost v Krkonoších, na Kladském Sněžníku a v moravskoslezském Jeseníku.

e) S. modrý (E. coerulea Tausch) — má jako předch. lodyhu obyčejně jednoduchou, bezžlázně pýřitou až lysou, ale listy užší a chudozubé, koruny celé modrolilákové, na dolním pysku tmavěji pruhované. Vyskytuje se pořídku v horách Jizerských, Krkonoších a horách Orličných. Kvete již koncem června.

2. Zdravínek¹ (Euphrasia odontites² L., Odontites rubra Pers. - obr. 155) jest též bylina jednoletá. Má však lodyhu až 3 dm vysokou, obyčejně vstřícně větevnatou, s větvemi na konci poněkud obloukovitě sehnutými, a listy kopinaté až čárkovitě kopinaté, vroubkovaně pilovité. Květy sedící v paždích pilovitých listenů, ve které listy znenáhla přecházejí, a směřující k jedné straně, mají korunu špi-

1 ) Srovn. chorv., srb. zdravinjak.

2 ) Druhdy užívalo se této byliny proti bolesti zubů (= όδούς, όδόντος)