154) jest jednoletá bylinka s přímou, 5—15 cm vysokou, obyčejně větevnatou, měkce, nahoře žláznatě pýřitou nebo skoro lysou lodyhou a většinou vstřícnými, vejčitými nebo vejčitě podlouhlými listy, jejichž obvod jest pilovitě rozeklán v 7—11 špičatých zubů. Nahoře přecházejí listy v listeny, které mají postavení namnoze střídavé a v paždí svém chovají květy (F). Tyto mají vytrvalý, trubkovitý, 4zubý kalich (k) a 2pyskou, bílou, fialově pruhovanou, v jícnu na dolním pysku žlutě skvrnitou korunu (c); někdy bývá horní pysk modrý a dolní lilákově bílý, jindy opět jest celá koruna lilákově fialová.

Horní pysk koruny směřuje vzhůru a jest mělce rozeklán ve 2 dvojzubé laloky, dolní pysk je sehnut a rozeklán ve 3 laloky, které jsou opět samy 2klané. Dvojmocné tyčinky jsou přirostlé nitkami ke koruně (c₁) a chráněny horním pyskem jejím proti dešti; prašníky jejich (a) skládají se ze 2 od sebe oddělených pouzder, z nichž jedno u kratších tyčinek vybíhá na spodu v delší hrot.

Ze svrchního semeníku (p) o dlouhé čnělce vyvinuje se podlouhle klínovitá, 2pouzdrá tobolka (f) s četnými, vřeténkatými, podél žebernatými semeny; dozravši poltí se tobolka ve 2 chlopně.

Opylení děje se asi podobným způsobem, jak pověděno bylo u kokrhele malokvětého (str. 109). Hmyz usednuv na dolní pysk koruny noří sosák do její trubky, aby se dostal k medovině vyměšované na dně květu a při tom zavadí o hrot dolejších prašníků k sobě skloněných, otřese jimi a pyl se mu vysypává na hlavu. Když pak navštíví jiný květ, otírá tento pyl o jeho bliznu, která trčí v jícnu koruny, tak že se jí musí hmyz nutně hlavou dříve dotknouti nežli zavadí o prašníky.

Nebyla-li blizna zúrodněna pylem cizím pomocí hmyzu, zúrodňuje se ku konci doby květní autogamicky; koruna totiž se prodlouží a následkem toho tyčinky, které jsou к ní přirostlé a které dosud níže stály nežli blizna, posunou se do předu a pyl svůj o bliznu otrou.

Konečně zasluhuje zmínky, že vedle normálních, poměrně velikých květů zařízených na opylení hmyzem, vyskytují se též rostliny s květy mnohem drobnějšími, jež opylují se pouze autogamicky.

Roste hojně na lesních trávnících a suchých lukách; kvete hlavně v měsících letních (od července do září).

Naleží s ostatními druhy k rostlinám cizopasným, neboť se přissává svými kořínky na kořeny jiných rostlin a to podobným způsobem, jak vylíčeno jest u kokrhele (str. 111), s tím pouze rozdílem, že příssavné bradavičky jsou mnohem menší.

Druhdy vymývaly se odvarem z tohoto i následujícího druhu bolavé oči. Kneipp mimo to odporučuje thé z listů světlíkových jako sílící lék žaludeční.