Na této straně začíná článek o rostlině:
Mrkev velekvětá - Daucus grandiflorus [= Paprska velkokvětá - Orlaya grandiflora]

- 654 -

spojených osténků. Bílek semenný jest na vnitřní straně plochý jako u všech rodů předch. (obr. 944 f₂).

Zmínky zasluhují nyktotropické a karpotropické pohyby okolíků, jež sice i u jiných rodů se vyskytují, ale u mrkve jsou zvláště nápadny. Na noc sklánějí se totiž mladé okolíky k zemi, aby útlé kvítky, chráněny jsouce obalem a obalíčky, netrpěly rosou a přílišným vyzařováním tepla do chladnějšího vzduchu (obr. 998). Po odkvetení ohýbají se stopky (paprsky) okolíčků dovnitř, tak že okolík podobá se pak malému hnízdu¹; to děje se asi za tím účelem, aby dozrávající plody byly lépe chráněny před nepohodou. Když však jsou plody docela zralé, rozkládají se okolíky za deštivého počasí opět do plochy, anť ztloustlý konec lodyhy, z něhož paprsky okolíku vyrůstají, dešťovou vodou navlhne a prohnuté paprsky se pak opět narovnávají. Vítr, který déšť obyčejně provází, odtrhuje ježaté plody a roznáší je daleko po krajině. Za suchého, bezvětrného počasí "sbalují" se okolíky opět do „hnízd", poněvadž není mnoho naděje, že by se mohly zralé plody dostati dále od rostliny.

Háčkovité osténky, jimiž semena mrkve jsou porostlá, jsou hlavně k tomu, aby se jimi semena dobře zachytila půdy a nebyla pak, klíčíce, větrem dále smýkána.

Mrkev obecná jest těžko vyhubitelná plevel, rostoucí hojně na mezích, u cest, na lukách i úhorech. Rostouc planě má kořen tuhý, celkem slabý a nejedlý. Dlouholetým pěstováním docílilo se však odrůd s kořenem dužnatým, sladkým, barvy obyčejně žlutočervené (obr. 999 A); kromě jiných odrůd pěstovaných zasluhují zmínky t zv. karotky (obr. 999 B), s krátkým, tlustým kořenem velice záhy dozrávajícím.

Kořen mrkve jest potravou lidem i domácím zvířatům (v Anglii jím krmí zvláště koně), slouží upražen jako. náhražka kávová a užívá se ho jako léku, zejména pro vypuzení cizopasných červů (škrkavek i j.). Venkovanky jím též zbarvují bledé máslo na žluto, aby bylo prodejnější.

Z nečetných škůdců mrkve zasluhuje zmínky zvláště drobný komár Asphondylia umbellatarum F. Loew, jehož samičky kladou vajíčka do semeníků, následkem čehož semeníky značně naduří a místo plodů vyvinou se z nich kulovaté nádory.

Z cizopasných hub nejobyčejnější je Peronospora nivea de By, působící na listech tmavé skvrny.

2. Mrkev velekvětá (Daucus grandiflorus Scop., Caucalis² grandiflora L., Breitsame — obr. 1000) jest bylina jednoletá, vyhánějící v témž roce přízemní listy i listnaté, květonosné lodyhy. Od mrkve obecné, které se celkem listy a vnějškem podobá, liší se hlavně těmito znaky: Jest nižšího, slabšího vzrůstu, na Ιο-

¹) Odtud zovou ji Poláci tež ptasie gniazdo.

²) Viz rod 38.