Na této straně začíná článek o rostlině:
Mrkev obecná - Daucus carota

- 653 -

a na nažkách kromě 5 žeber hlavních 4 žebra vedlejší jako hladýš, ale žebra jsou posázena štětinkami a osténky. Vyskytuje se u nás ve 2 druzích:

1. Mrkev obecná neboli mrkvous (Daucus carota¹ L. — obr 997) jest bylina 2letá: v prvním roce vyhání z houževnatého, vřetenovitého kořene pouze tmavozelené, namnoze srstnaté, zřídka lysé listy, které jsouce 2 - 3kráte zpeřené skládají se z lístků a lístečků zpeřeně rozeklaných v čárkovité nebo úzce kopinaté, hrotité úkrojky; v druhém roce (výjimkou již v roce prvním) vyrůstají z přezimovavšího kořene též srstnaté, rýhované, až 1 m vysoké, obyčejně větevnaté, listnaté lodyhy květonosné. Mnohopaprsečné okolíky jsou podepřeny obaly, které se skládají z listenů peřenodílných, asi tak dlouhých jako paprsky okolíka. Okolíčky jsou podepřeny obalíčky, složenými z listenů většinou trojklaných nebo nedělených. Úkol obalu a obalíčků, které byly před rozvitím mlaďounkým květům ochranou proti vnějším nepříznivým vlivům, v době květu jest asi ten, aby zamezovaly nepovolaným, po lodyze lezoucím živočichům přístup ke květům; ti by totiž smlsali ve květech medovinu, ale pyl na jinou rostlinu by nepřenesli.

Květy (F), rozvíjející se po celé léto, jsou dílem obojaké a při tom protandrické, dílem prašníkové, někdy také z části pestíkové, zřídka vesmě pestíkové. Mají sotva znatelný kalich a žlutavě bílou, sušením namnoze žloutnoucí korunu, jejíž vnější plátky (na obvodě okolíků) bývají mnohem větší plátků vnitřních, čímž celé květenství se stává nápadnějším.

Uprostřed celého okolíku bývá jeden nebo několik kvítků, zvláště u rostlin planě rostoucích, zbarveno temně nachově; poněvadž jsou tyto kvítky jalové, možno se domnívati, že nemají jiného účele, nežli vábiti k sobě rozmanitý hmyz (zvláště dvoukřídlý), jenž na okolíky, již zdaleka viditelné, hojně se sletuje, krátkým sosákem z nadplodních terčů sladkou šťávu vyssává a s květu na květ leza pyl přenáší.

U rostlin chladnějších poloh mívají koruny růžový nádech, pocházející od anthokyanu, barviva té podivuhodné vlastnosti, že paprsky sluneční, jím procházející, činí teplejšími.

Vejčité, se hřbetu smačknuté plody (f, f₁) mají na vrcholku nezřetelný kalich a na každé nažce 5 podélných žeber hlavních, posázených drobounkými štětinkami; mezi těmito hlavními žebry jsou ještě 4 žebra vedlejší, mnohem vyniklejší, posázena řadou dlouhých, na konci háčkovitých, na dolejšku mázdrovitě

¹) Carota jest vlašský název mrkve; souvisí snad s řec. κάρα = hlava, vzhledem ke kulovatému okolíku nebo ke ztloustlému kořeni.