Na této straně začíná článek o rostlině:
Hladýš šírolistý - Laserpitium latifolium [= Hladýš širolistý - Laserpitium latifolium]
Hladýš vysoký - Laserpitium archangelica [= Hladýš andělikový - Laserpitium archangelica]
Mrkev (rod) - Daucus

- 652 -

Blizny zúrodňují se jednak pylem cizím, jejž na ně přináší hmyz z mladších květů, jednak geitonogamií, anyť vyčnívající blizny dotýkají se zralých prašníků kvítků sousedních. Plody (f) jsou podlouhle vejčité, se hřbetu smačknuté, srstnaté a nesou na vrcholku znatelný 5zubý kalich. Po každé nažce (f₁) sbíhá 5 niťovitých žeber hlavních a mezi těmito 4 křídlatá žebra vedlejší, čímž liší se hladýš ode všech rodů předch. Bílek semenný jest však na vnitřní straně plochý jako u předch. rodů.

Roste dosti hojně v lupenatých, světlých hájích, v suchých křovištích a na pokrajích lesů. Jest vytrvalý; kvete v červenci a srpnu.

2. H. šírolistý (L. latifolium L. - obr. 995) liší se od předch. tím, že mívá na dužnatém oddenku chomáč vláken z odumřelých listů, lodyhu oblou, jemně rýhovanou, lysou, a veliké, při zemi až půl m dlouhé listy trojeně 3kráte zpeřené nebo 2kráte trojené, složené z lístků nedělených, vejčitě srdčitých, po kraji hrubě pilovitých, často nesouměrných, tak že se poněkud podobají listům bršlice. V hořejší části lodyhy mají listy čepel zakrnělou nebo bývají zastoupeny pouhými pochvami. Obal mnohopaprsečných okolíků skládá se z listenů kopinato-šidlovitých, sehnutých, obalíčky z listenů štětinovitých, odstálých. Květy mají bílé koruny a dospívají v podlouhle vejčité plody s vlnitě zprohýbanými křídly.

Vedle květův obojakých, prvoprašných jsou v květenstvích též květy prašníkové. V chladnějších polohách zbarvují se plátky korunní do růžova anthokyanem, z téže asi příčiny, jak uvedeno u násl. rodu mrkve.

Roste v lupenatých lesích a na keřnatých, kamenitých kopcích, v Čechách v jižní a záp. části širšího okolí pražského, v záp. Polabí, Žatecko-Teplicku a hornatině křivoklatsko-berounské, na Moravě pořídku v části vých. a jižní. Kvete jako předch, až v červenci a srpnu.

Vonných, hořkých kořenů jeho užívá se ve zvěrolékařství.

3. V moravsko-slezském Jeseníku roste porůznu na keřnatých a travnatých stráních h. vysoký (L. archangelica¹ Wulf. — obr. 996), jenž je všecek odstále srstnatý, má větevnatou, hranatě brázdovanou, až 2 m vysokou lodyhu a listy o velmi velikých, břichatě nadmutých pochvách; 2—3kráte zpeřené čepele jsou složeny z lístků vejčitých, nestejně pilovitých. Obal i obalíčky skládají se z listenů značně dlouhých, čárkovitých, již v době květu nazpět ohrnutých. Květy, rozvíjející se od července do září, jsou bílé a plody lysé. Z tlustého oddenku roní žluté mléko. Jest jako oba druhy předch. bylina vytrvalá.

Rod 29. Mrkev² (Daucus,³ Möhre) má plody se hřbetu smačknuté

¹) Připomíná vnějškem anjeliku větší — viz pozn. ¹) na str. 644.

²) Vyskytuje se i v jiných řečech slov., na příkl. rus. морковъ, pol. marchew, chorv. mrkva atd. Ze slovan. odvozeno i něm. Möhre, stněm. moraha.

³) Jménem daucus = řec. δανκος, nazývali starověcí Římané a Řekové nejen mrkev. nýbrž ještě i jiné rostliny okoličnaté.