Na této straně začíná článek o rostlině:
Žindava evropská - Sanicula europaea

- 647 -

Roste porůznu v lupenatých lesích, na lesních lukách a v křovinách. Oddenku, jenž peprně, hořce chutná, užívalo se druhdy proti zácpě, nyní však užívá se ho ještě pouze ve zvěrolékařství.

Rod 24. Žindava¹ evropská neboli žanykl¹ (Sanicula² europaea L., Sanikel, Heildolde — obr. 989) jest vytrvalá, lysá bylina, vyhánějící z krátkého, černohnědého oddenku přímou, málo větvitou, až půl m vysokou, oblou lodyhu a dlouze řapíkaté, okrouhlé, dlanitě 5dílné, po kraji pilovité listy, jimiž s předch. jarmankou a násled. hvězdnatcem ode všech okoličnatých snadno se poznává. Tyto listy mohou přetrvati zimu, jsou-li chráněny spadlým lupením. Lodyha jest buď bezlistá, nebo má pouze 2—3 malé, trojklané listy přisedlé.

Drobné, bílé nebo načervenalé kvítky jsou hustě nakupeny do kulovátých strboulů, které tvoří na vrcholku lodyhy vidlanovitý vrcholík. Vedle obojakých, protandrických, přisedlých kvítků prostředních (F) jsou na obvodě strboulů kvítky pouze prašníkové, kratičce stopkaté. (F₁).

Blizny obojakých kvítků vyvinují se (dle pozorování Kernerových) dříve nežli jejich prašníky, tak že mohou s počátku býti zúrodněny jen pylem cizím, který na ně přenesl hmyz. Později dospívají i prašníky, ale rozpřahujíce se na venek, s bliznou se ani nesetkají a brzy zahynou. Za to prašníky květů obvodových,

¹) Prvé slovo české vzniklo z něm. Sinau, jímž však rozumějí Němci vedle této byliny také kontryhel (Alchemilla), druhé z lat. Sanicula.

²) Z lat. sanus = zdravý, sanare hojiti, vzhledem k léčivým účinkům.