Na této straně začíná článek o rostlině:
Mandloň nízká - Amygdalus nana [= Mandloň nízká - Prunus tenella]
Mandloň obecná - Amygdalus communis [= Mandloň obecná - Prunus dulcis]

- 543 -

Z druhů cizozemských, které se sázívají v sadech pro okrasu, bývají, u nás nejčastější:

Slíva třílaločná (Prunus triloba L.), proto tak nazvaná, že její nestejně pilovité listy bývají často pod koncem rozeklány ve 3 laloky. Krásné, plné, červené květy rozvíjejí se záhy na jaře před listy. Pochází z Japanu.

Střemcha virginská (Pr. virginiaca L.) podobá se naši střemše, majíc drobné bílé kvítky v úžlabních hroznech; plody však jsou mnohem větší nežli u naší střemchy a barvy červené. Jest domovem v sev. Americe.

Rod 2. Mandloň¹ (Amygdalus², Mandelbaum) má peckovice s rubinou bezšťávnou, při uzrání nepravidelně se trhající. U nás se pěstují 2 druhy:

1. Mandloň nízká neboli bobovník (Amygdalus nana³ L. — obr. 823) — keř as 1 m vysoký, s prutovitými, zelenými větvemi a kopinatými, bezžlázné pilovitými, krátce řapíkatými listy. Růžové, zřídka bílé, přisedlé květy, objevující se v dubnu zároveň s listy nebo o něco dříve, mají podobnou stavbu jako květy třešně, ale číška jejich jest trubkovitá (nikoli baňkovitá), ušty kališní žláznatě hřebenité a semeník porostlý chloupky, které chrání medovinu na dně číšky od zmoknutí a nepovolaného hmyzu. Peckovice, zvíci lískových oříšků, mají rubinu suchou, nedužnatějící, na povrchu chlupatou a při uzrání nepravidelně se trhající.

Jsouc původu asijského a východoevropského pěstuje se v sadech pro ozdobu a odtud také místy (na př. pod Špičatým kamenem (Spitzer Stein) u Lokte v Čechách a mezi Popicemi a Starvičkami u Hustopeče na Moravě zplaňuje.

2. Mandloň obecná neboli mandlovník (A. communis L. — obr. 824) jest strom až zvíci naší třešně, mající kopinaté, žláznatě pilovité listy, které raší teprve po odkveteni, a úhledné, skoro přisedlé, u nás v březnu a dubnu, na jihu však již v lednu a únoru se rozvíjející květy s číškou zvonkovitou, ušty kal. celokrajnými a kor. plátky růžovými. Plod jest vejčitá, na povrchu chlupatá peckovice, jejíž suchá rubina se na zralém plodu podél trhá. Hladká její pecka, prostoupena jemnými děrkami, obsahuje olejnaté semeno — mandli.

¹) Od lat. amandola = mandle, při čemž odsuto náslovné a.

²) Řecké άμνγδαλος jest asi zpřízněno s asyrským ah-mygdala = mandloň.