Na této straně začíná článek o rostlině:
Meruňka - Prunus armeniaca [= Meruňka obecná - Prunus armeniaca]

541 -

Roste velice často v plotech, u cest, na pokrajích lesův a v křovištích. Ačkoli květy objevují se obyčejně v takovém množství, že větve téměř úplně zakrývají, vyvinuje se z nich plodů poměrně málo. Trpívajíť, stojíce přímo, mnoho jarními dešti a kromě toho, jsouce protogynické jako květy většiny mandloňovitých, mohou se oprašovati hlavně jen pylem cizím, jejž na ně přenáší hmyz za pěkných dnů je navštěvující.

Peckovice setrvávají na kři přes celou zimu, poskytujíce oblíbenou potravu mnohým ptákům. Lidé mohou je jísti teprv tehdy, když promrzly. Odvar ze sušených květů jest dle Kneippa dobrým projimadlem a sili žaludek.

Pěkná jest legenda vypravující, proč se drsná trnka odívá každého roku sněhobílými květy. Když Ježíše vedli, aby jej ukřižovali, truchlila všecka příroda; zvláště trnka jevila veliký bol z toho, že musila dáti katanům své větve na trnitou korunu, svatou hlavu Ježíšovu do krve rozdírající. Zpozorovav to Ježíš naklonil se k trnce a řekl: „Poněvadž poskytuješ bodlavých větví svých proti své vůli na trnitou moji korunu, odívejž se každého jara sněhobílým květem na znamení nevinnosti."

9. Meruňka¹, na Moravě též marhule¹ (P. armeniaca¹ L, Armeniaca¹ vulgaris Lam., Aprikose - obr. 821) jest 3—4 m vysoký stromek s široce vejčitými, na spodu často skoro srdčitými, po kraji pilovitými, v pupenu svinutými listy, na jejichž řapíku bývají 2 žlázky mající asi týž účel jako u třešně (str. 530). Kvete z našich ovocných stromů nejdříve, neboť úhledné, bílé, růžově nadchnuté, medem zavánějící květy objevují se před listy po stranách větví po 1 nebo 2 už často v březnu. Ač mají tutéž stavbu jako květy třešně (str. 530), poznávají se přece na první pohled tím, že jsou skoro přisedlé, majíce kratičké stopečky ukryty v šupinách bývalého pupenu. Dospívají ve známé, kulovaté, po jedné straně žlábkovitě prohloubené plody s aksamitově plsťnatým povrchem barvy žluté, na straně sluneční načervenalé. Hladké pecky obsahují semena, jichž možno upotřebiti jako mandlí.

¹) Meruňka dostala se prý za dob Alexandra Velikého do Říma z Armenie, proto zove ovoce její Plinius armenskými jablky (mala armeniaca). Český název vznikl z lat., při čemž a odvrženo a první slabiky přesmyknuty. Jiní odvozují však od vlask. amarella, (od čehož i pol. morela, moravské marhule), v němž a odvrženo a l přeměněno v n.