Na této straně začíná článek o rostlině:
Slíva obecná - Prunus insititia [= Slivoň obecná - Prunus insititia]
Trnka - Prunus spinosa [= Trnka obecná - Prunus spinosa]

- 540

7. Slíva¹ obecná jinak trnoslívka² nebo prcavka (P. insititia³ L., Kriechenpflaume — obr. 819) podobá se úplně švestce až na tyto rozdíly: má mladé větévky aksamitově pýřité až plsťnaté, řapíky bez žlázek, plátky korunní, rozvíjející se v týchž měsících jako u švestky, čistě bílé a plody kulovaté, s více méně vypuklými peckami, které jsou s vrstvou dužnatou (masem, rubinou) srostlé, tak že se od ní dozravše neoddělují.

Sází se pro chutné plody (kulatky, zelinky atd.) v četných odrůdách. Místy také zplaňuje v křovištích a plotech, majíc pak větve více méně trnité, ovoce drobné, modravě ojíněné, trpké. Pochází nejspíše z Asie jako švestka.

Poznámka 1. Zušlechťováním slívy obecné, jakož i švestky a vzájemným křížením obou podařilo se zahradníkům kromě již uvedených docíliti ještě několik vzácných odrůd, jež bývají s oblibou v ovocných zahradách pěstovány. Jsou to zejména: ringle,⁴ blumy,⁵ karIata,⁶ špendlíky⁷ a duranče.⁸

Pozn. 2. Tak zv. mirabelky⁹ jsou plody zušlechtěného balkánského druhu Prunus cerasifera Erh. (P. myrobalana⁹ Hort.), který tvoří přechod mezi švestkou a třešni. Má květy bílé, s růžovým nádechem, na dosti dlouhých stopkách v okolících. U nás pěstuje se v zahradách zřídka; ovoce se k nám dováží z jihu.

8. Trnka¹⁰ (P. spinosa¹¹ L., Schlehe, Schwarzdorn - obr. 820) jest silně větevnatý keř, 1-2 m vysoký, s odstálými, silnými trny (zakrnělými to větévkami¹²), vejčitými, pilovitými listy a bílými, vonnými květy téže stavby jakou mají květy švestkové nebo třešňové. Vyrůstajíce před rozvitím listů již v dubnu a květnu většinou jednotlivě, květy mají lysé stopky nanejvýš 2krát delší nežli číšku. Kulaté, černé, modře ojíněné, trpké plody stojí na stopkách většinou přímo.

¹) Vyskytuje se již ve stslovenštině (sliva, sljuva) i v jiných řečech slovan.; sloven. sliv znamená modravý. Odtud (dle Miklosiče) pochází i něm. Schlehe ( v stněm. slēa, slēha).

² Dle rusk. ternosliva; chorv. trnošljiva.

³) Z lat. insitus = štěpovaný, zušlechtěný.

⁴) Od franc. reine Claude = královna Klaudie, k jejíž poctě byly pojmenovány.

⁵) Dle něm. Pflaume, jehož starší forma byla Pflume, od lat. prunum. Na Moravě říkají flómy.

^б) Dle pol. karlę = trpaslík (dle Jungm. karleti, = krněti), vzhledem k drobným plodům některých odrůd. Srovn. též něm. Kerl = ťulpas, angl. churl = sedlák.

⁷) Utvořeno (dle Matzenaura) od něm. Spilling.

⁸) Jménem duracina nazývány druhdy meruňky, poněvadž se zároveň s broskvemi nejvíce pěstovaly okolo města Duraku v Persii. Jiní odvozují od franc. dorer, vlašsk. dorare = pozlatiti, vzhledem k žluté barvě některých odrůd, nebo od vlask. duracine = tvrdý, jadrný; srovn. též pozn. ¹) na str. 532.

⁹) Od řec. μύρου = balšám, masť + βάλανος = žalud, oříšek.

¹⁰) Také v jiných řečech slovan. se tak nazývá, na př. v polšt. tarń, v chorv, trnavka atd.

¹¹) Lat. spinosus = trnitý.

¹²) Viz v Slovn. terminol. pod heslem trn.