Na této straně začíná článek o rostlině:
Oměj žlutý - Aconitum lycoctonum [= Oměj vlčí mor - Aconitum lycoctonum]
Oměj pravý - Aconitum Stoerkianum [= Oměj zahradní - Aconitum x cammarum]
Oměj tenkolistý - Aconitum anthora [= Oměj jedhoj - Aconitum anthora]
Pivoňka přespolná - Paeonia peregrina [= Pivoňka balkánská - Paeonia peregrina]

- 49 -

chýřky stojí ve květu rovnoběžně, jsouce k sobě přitiskly, nikoli rozpřaženy. Roste místy ve světlých hájích, na stráních a u potokův.

3. O. žlutý neboli vlčí mor, psí mor (A. lycoctonum L. — obr. 79) poznává se od jiných omějů po bledožlutých, nahnědle žilkovaných květech, které mají válcovitě kuželovitou přilbu asi 2krát tak vysokou jak širokou. Oddenek nemá ztloustlých kořenů. Listy dolejší jsou dlanitě 5—7klané.

Roste ve světlých hájích a na stráních některých krajin Čech a jižní Moravy. České i vědecké jméno (z řec. λύκος = vlk + κτείνω = usmrcuji) pochází odtud, že dříve otravovali tímto omějem maso, kterým se líčilo na šelmy (vlky, divoké kočky, lišky a pod.).

4. O. pravý (A. Stoerkianum¹ Rchb. — obr. 80) tvoří přechod od šalamúnka k o. modrému: má při oddenku 3 ztloustlé kořeny a listy lesklé jako Šalamúnek, ale přilbu kalichovou vyšší než širší a v předu protaženu v zobánek. Pestíky a mladé měchýřky jsou ve květu rovnoběžně k sobě přitiskly (nikoli rozpřaženy). Roste v Krkonoších a Jeseníku jednak planě, jednak v zahrádkách, jsa někdy pěstován pro okrasu.

5. O. tenkolistý (A. anthora² L. — obr. 81) má květy asi téže podoby jako Šalamúnek, ale bledožluté (často modře naběhlé). Od ostatních našich omějů liší se též tím, že má úkrojky dlanitě dělených listů rozeklány v čárkovité ušty a že kališní lístky neopadávají, usýchajíce na plodu. Vyskytuje se planě na keřnatých, skalních úklonech v jižní Moravě (na př. v okolí Krumlova.).

Rod 20. Pivoňka přespolná (Paeonia³ peregrina Mill., P. banatica Roche, Pfingstrose — obr. 82) vyhání z vytrvalého oddenku, při němž má podlouhlé, stopkaté kořenové hlízy, lysou, as ½ m vysokou, jednoduchou, listnatou lodyhu. Listy jsou 2kráte trojčetné, skládajíce se z lístků, jež bý-

1 ) Ant. Stork zemřel jako ředitel všeobecné nemocnice ve Vídni r. 1803. Získal si mnohé zásluhy jako lékař o důkladnější poznání léků, zejména zkoumal jedovatost omějů.

2 ) Zkráceno místo αντί = proti + φθορά — záhuba, poněvadž se ho druhdy (ovšem mylně) užívalo jako protijedu proti pryskyřníku jedovatému (Ranunculus thora), jenž roste v jižní Evropě.

3 ) Sluje tak už u Plinia a Theophrasta (παιωνία), byvši prý pojmenována dle boha lékařství Paeonia. Paeonius jí prý léčil vládce podsvětí Plutona.