Na této straně začíná článek o rostlině:
Vičenec obecný - Onobrychis viciaefolia [= Vičenec ligrus - Onobrychis viciifolia]

- 422 -

3. V lesíku na Bábě u Ječan v Českém Středohoří vyskytuje se zplaněle a v okolí sází se někdy v zahrádkách č. štírová (C. emerus¹ L., — obr. 666), keř patřící květeně jižnější Evropy, až přes 1 m vysoký, s hranatými zelenými větvemi a 2—4jařmě lichozpeřenými listy. Žluté květy s pavézou často červeně proužkovanou, rozvíjející se v červnu, jsou v chudých (pouze 2—5květých) okolících; plátky kor. mají 2—3krát delší nehty, než-li jest kalich, kdežto u obou druhů předch., jsou nehty kor. plátků asi zdéli kalicha. Květy obsahují modré barvivo a listův užívalo se druhdy jako průjimadla.

Na stanovisku svrchu uvedeném pozoroval ji poprvé r. 1891 prof. Fr. Bubák.

Rod 25. Vičenec² obecný neboli ligrus³ (Onobrychis⁴ viciaefolia⁵ Scop., O. sativa Lamk., Esparsette

— obr. 667) vyhání z dřevnatého, až 1 m hluboko do země vnikajícího, vytrvalého kořene tuhé, podél rýhované lodyhy s lichozpeřenými listy, které se skládají z 5—12 jařem podlouhle elliptičných lístkův a mají suchomázdřité, kopinaté palisty.

Květy (F) jsou sestaveny v husté, klasovité hrozny, vyrůstajíce na koncích úžlabních stopek, které jsou tak dlouhé, že listy, z jejichž paždí vyrůstají, obyčejně

1 ) Řec. ήμερος = krotký, něžný, vzhledem k útlému tvaru celého kře.

2 ) Slovo vičenec neboli wikvenec navrhl místo zněmčilého ligrus básník Puchmajer (Hospodářství str. 47).

3 ) Z něm. Rajgras (původně angl. Ryegrass = jílek), v němž r se rozlišilo v l.

4 ) Slož z řec. ονος = osel + βρνχειν = hltati, vzhledem k tomu, že jest dobrou rostlinou pícní.

5 ) Lat. viciaefolius = vikvolistý.