- 186 -

Libovonné květy, objevující se na stromě asi po dvacátém roce jeho věku, jsou sestaveny po 5-10 (zřídka po 3) do vidlanů vyrůstajících na dlouhých stopkách; ke každé stopce celého květenství jest přirostlý a po ní hluboce sbíhá dlouhý, kožovitý listen (b), pomocí jehož může vítr zralé plody, oddělující se od větví v celých květenstvích, zanášeti daleko od stromu. Květy (F₁), rozvíjející se začátkem července, mají 5 opadavých, v poupěti chlopnitě složených lístků kališních, které jsou dole prohloubeny v medovou jamku, 5 bledožlutých, úzkých plátků korunních a asi 30 tyčinek (a, a₁)_r jejichž nitky bývají na konci vidličnatě rozeklány ve 2 krátká ramena a každé rameno nese po jednom prašníkovém pytlíčku. Zcela na spodu jsou nitky tyčinek srostlé v 5 svazečků; jsou tudíž tyčinky 5bratré. Jediný svrchní semeník (P) jest původně 5pouzdrý chovaje v každém pouzdře

2 vajíčka upevněná ve vnitřním úhlu; rovná čnělka končí 5laločnou bliznou, jejíž laloky se posléze rozkládají do hvězdy.

Plody (f) jsou pometáním jednopouzdré, 1—2semenné, hruškovité a slabě žebernaté nažky (oříšky); obal jejich jest slabounký, tak že je lze mezi prsty rozmačkati. Semena obsahují až 58% oleje.

Zúrodňování blizen obstarává hmyz, který u velikém množství květy navštěvuje a pyl na nohách, hrudi a břichu z květu do květu přenáší. Aby se zamezilo zúrodňování pylem vlastním, jsou tyčinky od blizny daleko rozpřaženy a prašníky jejich dospívají dříve nežli jest blizna schopna opylení.

Tím, že jsou květy převislé, chráněna jest medovina, která se vyměšuje z vnitřních stěn lístků kališních, od deště.

Roste porůznu v lesích a pěstuje se hojně při domech i ve stromořadích. Našim pohanským předkům byla stromem posvátným, proto konali pod lipami oběti, schůze a všeliké slavnosti.¹

Poskytuje hojného užitku: měkkého dříví na práce truhlářské a řezbářské, lýka na vázání zeleniny a květin, jakož i na hrubá tkaniva, květů na „lípové thé", oblíbený domácí lék pro pocení (při kašli, zašlemování průdušnice, nachlazení); kromě toho skýtají květy hojnou pastvu včelám a uhle ze dřeva lípového užívá se ku kreslení a k výrobě střelného prachu.

Někdy dosahuje lípa značně vysokého stáří. V tom ohledu jest na př. památná stará lípa v zámecké zahradě v Kamenici, jež dala městu přijmí "nad Lipou". Stáří její odhaduje se na 600 let. Na rozlehlých větvích její jest upravena tan-

¹) J. Kollár přijal lípu za symbol vzájemnosti slovanské. »Shodujeť se lípa naskrze s povahou slovanskou: jesti družná a nejraději se tulí k lidským příbytkům, jakoby měla smysl pro život rodinný; svou měkkostí upomíná na holubičí povahu národa slovanského; jest snášenliva a pohostinská, poskytujíc i cizákovi útulek pod zeleným krovem svým ...; mívá útrpnost s churavým nešťastníkem a podává mu léčivého květu ... A tak vším, což jejího jest, hledí lípa prospívati lidstvu.«