Na této straně začíná článek o rostlině:
Pryskyřník veliký - Ranunculus lingua [= Pryskyřník velký - Ranunculus lingua]
Pryskyřník omějolistý - Ranunculus aconitifolius
Orsej jarní - Ficaria verna

vitě vyhloubenou (bez volné šupinky). Roste hojně v příkopech a na mokrých, bařinných místech. Má palčivě hořkou chuť, jsa s litíkem z pryskyřníků nejjedovatější. Ve Švédech užívají ho prý podnes k vytahování pryskýřů a v horečce.

14. P. veliký (R. lingua¹ L. - obr. 20) náleží k našim nejstatnějším pryskyřníkům, dosahuje až přes 1 m výšky. Vyhání z tlustého, rourovitého oddenku, kterým tkví v bahně, silné, obyčejně přímé, duté lodyhy s dlouhými, čárkovitě kopinatými listy, které jsou přisedlé; jen dolejší listy jsou krátce řapíkaté. Veliké (mezi všemi pryskyřníkovitými největší), zlatožluté květy sedí na stopkách oblých. Jamky medové na spodu plátků kor. jsou téže povahy jako u druhu předch. Roste v bařinatých příkopech a rybnících v Čechách i na Moravě.

14. P. omějolistý (R. aconitifolius²L. — obr. 21) má lodyhu až přes i m vysokou, nahoře větvitou; listy spodní jsou řapíkaté, hořejší přisedlé a všecky dlanitě dělené v 7, 5 nebo 3 úkrojky, které jsou zastříhovaně pilovité a často opět ve 3 cípy více méně rozeklány. Květy jsou bílé, čímž rozeznává se tento pryskyřník ode všech našich druhů rostoucích na suši. Plátky korunní mají medovou jamku rourkovitou a povytáhlou v šupinku. Roste jen v lesích vyšších hor: Šumavy, Rudohoří, Krkonoš, hor Orlických a Kladských, Jeseníku a Beskyd.

Z cizích pryskyřníků zasluhuje zmínky p. asijský (R. asiaticus L. — obr. 22), který se pěstuje někdy vedle p. plazivého, pod jménem »vojenských růžiček«, s plnými květy (Μ) v zahradách. Poznává se dle podlouhlých hlízek, které sedí ve svazečku při kořeni, dle huňatých lodyh, a dle velikých, žlutých květů s fialovými prašníky. Roste na suchých kopcích v Řecku; byl už starým Řekům znám a počítán mezi proslulé byliny léčivé.

Rod 2. Orsej³ (Ficaria¹ verna⁴ Huds., Ranunculus ficaria L., Feigwurz — obr. 23) má při kořeni kyjovité hlízky, naduřelé to kořeny vedlejší. Lodyha, obyčejně poléhavá, jest tak jako listy lysá, rozvětvuje se a nese řapíkaté, okrouhle srdčité, nedělené,

1 ¹) Z lat. lingua = jazyk, vzhledem ke tvarů listů, které u většiny pryskyřníků jsou dlanitě dělené, u tohoto druhu však a předcházejícího jsou nedělené, dlouze jazykovité.

2 ) Z lat. aconitum = oměj + folium = list.

3 ) Dříve nazývala se tato bylina Chelidonium minus, česky celidona menší neboli soupové koření (Matthiolův Herbář str. 206.) Nynější název orsej, dříve orsaj, jest vzat z Wodňanského a etymologie jeho jest nejistá. Jungmann upozorňuje na franc. orseille = lišejník barvířský.

4 ) Lat. vernus = jarní.