- 16 -

mělce vykrajované nebo úhlatě zubaté listy. Květy mají nejčastěji jen 3 lístky kališní (zřídka 4—5) a 3—12 zlatožlutých plátků korunních, jejichž medová jamka jest zakryta dužnatou šupinkou. Mnozí neoddělují orsej od rodu pryskyřníku, nepovažujíce menší počet lístků kališních a větší počet plátků kor. za znak dosti důležitý. Ostatně jsou kor. plátky velice rozdílny nejen co do počtu, nýbrž i co do velikosti. Roste hojně v houštinách a lesích. Kvete někdy už v březnu; koncem května však celá rostlina zaniká. Zbývají po ní pak často jen drobné, bílé hlízky, které se vyvinují v paždí listů a to hlavně prý u těch orsejů, jež rostouce ve stínu pod křovinami, kam hmyz zřídka kdy dolétá, nažek nevytvořují¹ (obr. 23B). Tyto hlízky vyvinují se takto: v paždí některého listu objeví se drobný pupen, který vyžene po straně vedlejší kořínek; ten silně naduří, ukládaje ve svém pletivu výživné látky a přemění se v hlízku, zvíci pšeničného zrna. Hlízka i se svým pupenem se později od hynoucí rostliny oddělí, a za příznivých okolností zapouští do země kořínky, vzrůstajíc v novou rostlinku (obr. 23 C). Tento způsob rozmnožování jest u orseje častější nežli rozmnožování semeny, která také tím jsou zajímava, že klíček jejich má zdánlivě pouze jednu dělohu, anať druhá zakrňuje. Kromě toho vyrůstá orsej, jsa bylinou vytrvalou, ovšem také ze přezimujících oddenků, jejichž pupeny mají zásobu potravních látek uloženou v kyjovitých hlízkách. Celá rostlina, zvláště nežli rozkvete, hořce chutná, což jí chrání od některých býložravých živočichů, na př. plžů.

1 ) Novější badatelé však tvrdí, že květy orseje i ve stínu jsou hmyzem dosti navštěvovány a že tudíž jest nerozluštěnou dosud hádankou, proč orsej zřídka kdy nažky vyvinuje.