Na této straně začíná článek o rostlině:
Večernice vonná - Hesperis matronalis

- 111 -

1. Večernice vonná (Hesperis matronalis¹ L. - obr. 180) vyhání z 2letého kořene nebo vytrvalého oddenku až 1 m vysokou lodyhu s listy většinou kopinatými a oddáleně mělce zubatými. Nahoře se lodyha rozvětvuje a nese bohatý (složitý) hrozen fialových nebo bílých, i za soumraku z daleka viditelných květů, které se rozvíjejí od května do července teprve o 7-8 hodině večerní a při tom libě voní, lákajíce k sobě večerní motýly; ti jsou totiž zvláště způsobilí dlouhým sosákem vyssávati medovinu na dně květu z žlázek se vylučující. Postranní lístky kališní jsou dole vakovitě a plátky korunní opak vejčité; pestík jest zakončen bliznou, která se skládá ze 2 plochých, přímo vedle sebe stojících lupínkův.

Válcovité, trochu smáčknuté, až 10 cm dlouhé šešule (f) mají na každé chlopni po 1 nervu a sedí přímo na odstálých stopkách. Semena mají ploché dělohy a kořínek položený na hřbetě jedné z nich.

Roste většinou zplaněle v pobřežních houštinách a světlých hájích, v Čechách hlavně v pořičí Labe, Jizery, Ploučnice, dolejší Vltavy a v Horách Krušných, na Moravě v části východní, v Brněnsku a j. Pěstuje se však také hojně (a to nezřídka s plnými květy) ve květních zahrádkách, v jejichž okolí ráda zplaňuje.

2. V některých krajinách Čech, zvláště ve středním Polabí a Pojizeří (Voškovrch u Poděbrad, Chotuc u Křince, Chlum u Ml. Boleslavi) a pak na Moravě (Náměšť, Jihlava, Brněnsko, Znojemsko) vyskytuje se nejraději na kamenitých stráních,

¹) Matronalis z lat. matrona = vdaná paní.