Mangostana¹ lahodná (Garcinia² mangostana L.) [mangostana lahodná, garcinie, mangostaník ovocný] náleží do čeledi rostlin perepovitých (Clusiaceae), jimž z našich rostlin nejblíže příbuzný jsou rostliny třezalkovité (Hypericineae). Jest to prostředně vysoký strom, jehož větve, skládající hustou, jehlancovitou korunu, podobnou koruně našeho smrku, jsou porostlé vstřícnými, krátce řapíkatými, kopinato-vejčitými, celokrajnými, kožovitými, tlustými, 15-20 cm dlouhými listy.

Sličné květy, zvíci květů našeho šípku, vyrůstají dílem v paždích listů, dílem na vrcholcích větví. Mají 4 vytrvalé lístky kališní, 4 zaokrouhlené, vně zelenavé, uvnitř žlutavě červené korunní plátky, mnoho tyčinek, jejichž nitky srůstají na spodu ve čtyři svazečky, a svrchní semeník s přisedlou, 4-8laločnou bliznou. Zakrněním jednoho pohlaví jsou květy většinou různopohlavné.

Plody jsou kulovaté bobule zvíci pomorančů, o silné, hnědočervené kůře, která objímá několik semen, obalených tlustými, šťavnatými, bílými míšky.

Mangostana lahodná jest domovem na poloostrově Malace, odkudž rozšířila se kultura její do sousedních zemí a na blízké ostrovy Sundské jakož i do jiných světa dílů.

Plody její považují se za nejchutnější ovoce ve veškeré jižní Asii. Pojídají se z nich šťavnaté, libovonné, malinami chutnající míšky, jimiž semena jsou obalena. Míšky tyto se také zavářejí a přicházejí pak jako konservy do obchodu. Odvaru z hořké kůry, která obsahuje tak zv. mangostin, užívá se jako léku. Ze semen možno tlačiti olej. K tomu účelu však lépe se hodí semena mangostany indické (Garcinia indica L.), kterou pěstují hlavně v Přední Indii a na Ceyloně.

Z čerstvých ran kmene a větví roní se bledožlutá klejopryskyřice, jíž možno upotřebiti místo špatné gumigutty.Pozn. Pravou gumiguttu dává příbuzný druh - mangostana barvířská (Garcinia morella Desv.), o niž více pověděno v X. oddíle této knihy.

Nemáte oprávnění psát komentáře.