Datlovník1 (Phoenix2 dactylifera3 L.) jest ztepilá palma dorůstající až přes 20 m výšky. Na vrcholku jednoduchého kmene, který bývá v průměru 5-7 dm tlustý a jest pokryt drsnou korou, spočívá hustá koruna lichozpeřených, 2 - 3 m dlouhých listů neboli vějířů. Z paždí starších listů vyrůstají bohatá latovitá květenství dvoudomých květů, která jsou s počátku zahalena do blanitých, hnědých, přes 1 m dlouhých toulců.
Prašníkové neboli samčí stromy vytvářejí 8 - 10 květných lat. Každá lata skládá se asi ze 200 větví a větviček a každá větvička nese 40 - 80 kvítků, tak že počet kvítků v jediné latě obnáší několik tisíc a na celém stromě až 100.000. Složení kvítků prašníkových, které jsou o něco menší nežli květy naší konvalinky, jest takové: 3 nepatrné, spolu srostlé okvětní lístky vnější, jež možno považovati za kalich, 3 mnohem větší, bělavé nebo žlutavé okvětní lístky vnitřní, jež možno považovati za korunu, 6 tyčinek a obyčejně ještě také 3 zákrsky po semenících.
Stromy pestíkové neboli samičí vytvářejí též asi 8 - 10 lat, ale laty jsou chudší, každá jen asi o 200 květech, z nichž dospívá v plody 80-100; ostatní květy opadají. Složení kvítků pestíkových jest podobné jako složení kvítků prašníkových, mají však kalich poněkud větší, jemné korunní plátky zelenavě bílé a svrchní trojpouzdrý semeník se třemi tlustými bliznami; tyčinky bývají zastoupeny pouhými nitkovitými zákrsky.
Plody jsou podlouhlé bobule - známé datle, obsahující v sladké dužnině válcovité, podélnou brázdou prohloubené, jako roh tvrdé semeno.
Datlovník pěstuje se v četných odrůdách od nejdávnějších dob v jižní a západní Asii (zvláště v Arabii a Sýrii) a v severní Africe. Ona část Arabie, kde datlovník nejlépe se daří, slove „šťastnou Arabií“; severoafrickou krajinu mezi Atlasem a Saharou nazývají Arabové „krajem datlovým" - Belidul-džerid. Z těchto původních vlastí rozšířil se datlovník na ostrovy Kanárské, do Západní Indie a do Jižní Ameriky. Také v jižní Evropě jej možno na několika místech spatřiti, ale ovoce tu zpravidla nedozrává. Jen v jihových. Španělích v okolí města Elche (severně od ústí řeky Segury) jest palmový háj, kde datle též dozrávají. Žádáť datlovník netoliko vlhké půdy a suchého vzduchu, nýbrž i průměrné roční teploty 21°-23° R. Proto říkají Arabové o této palmě, zovouce ji svojí matkou nebo královnou oas, že „smáčejíc nohy ve vodě, zvedá hlavu do ohně nebes“.
Rozmnožování a pěstění datlovníků nedá mnoho práce ani starostí. Poněvadž ze zasazených semen vyrůstají většinou stromy prašníkové, rozmnožují domorodci datlovník prýty z osvědčených stromů pestíkových, jež zasazují několik m od sebe, aby vzrůstající stromy měly dosti místa, a prvních 6 měsíců je dle potřeby zalévají. Prašníkových stromů se sází jen tolik, kolik jich jest k opylení stromů pestíkových třeba; a tu stačí vždy jeden strom prašníkový asi na 20-30 stromů pestíkových.
Vyhánějíc každým rokem několik listů, palma datlová roste dosti rychle, tak že už v 8. roce, za zvláště příznivých okolností ještě o něco dříve, počne kvésti a dávati ovoce. Aby kmen nezarostl neproniknutelnou houštinou listů, jak tomu bývá u stromů ponechaných samým sobě, musí se listy, jestliže samy neopadaly, nad spodinou svojí uřezávati, tak že po nich zůstanou pak pouhé pahýly.
Když se počnou toulce pestíkových lat otvírati, což děje se počátkem března, nesmí býti opomenuto umělého opylení, které záleží v tom, že z prašníkového stromu uřízne se malá část květenství a vloží se do rozevřeného toulce laty pestíkové nebo se nad pestíkovou latu zavěsí, aby pyl vyprašoval se na blizny.4
Po opylení vyvinují se z pestíkových květů plody, které dozrávají v 5 měsících, tedy zvláště v měsíci srpnu. Poněvadž však uplyne několik měsíců nežli všecky květy téhož stromu do té míry se rozvinou, aby mohly býti zúrodněny, dozrávají také i potom ještě několik měsíců nové a nové datle.
V 30. roce dosáhne strom největší úrodnosti, dávaje ročně 50-80 kg datlí; dosáhnuv asi 80 let, přestává roditi.
Česání datlí, zvláště na starších, vysokých stromech, děje se takto : Domorodec obtočí kmen datlovníku silným provazem v ten způsob, že z provazu udělá velikou kličku, do které pak vleze, opíraje se nohami o kmen. Upevňuje pak kličku vždy výše a výše, povylézá za ní, až se dostane pod samou korunu ke zralým plodům, jež pak česá do koše, který mu byl na bambusové tyči podán anebo si jej sám na provaze zavěšený s sebou vzal. Naplniv koš datlemi, spouští jej pak po provaze dolů. Jindy setřásá a hází se zralé ovoce na zem.
Datlovník jest strom nad míru užitečný a pro mnohé krajiny, zvláště v Arábii a v severní Africe tak důležitý, že by bez něho nemohly býti ani obydleny. Plody jeho skýtají hlavní potravu, takřka denní chléb, millionům lidí. Pojídají se bud čerstvé nebo sušené nebo vařené a všelijak upravené: smažené na másle, vařené v mléce, smíchané s rýží atd. Říká se, že dovedná arabská hospodyně umí po celý měsíc připravovati pokrmy z datlí a to každý den na jiný způsob. Usušené a rozemleté datle dávají mouku na chléb a narůzná pečiva.
Na Východě rozmačkávají čerstvé datle v těstovitou hmotu - adšu, která se dá dlouho uchovati a pojídá se pak buď jako chléb nebo se rozpouští ve vodě v sladký, občerstvující nápoj. V obchodech orientálních ji prodávají v kusech dle váhy.
Kromě toho se z datlí tlačí med datlový a z medu připravuje se palmové víno, velice oblíbený nápoj u Arabův.
Z tvrdých semen (jader) mele se mouka pro domácí zvířata, zvláště pro velbloudy, a pražením připravuje se z nich dobrá kávová náhražka. U nás prodávají se sušené, do krabic naložené datle jako pamlsek. Dovážejí je k nám hlavně z Egypta, Tunisu a Alžíru. Nejlepší datle rodí se v okolí Biskry, Laguatu a Goley, vesměs na severním okraji Sahary v jižním Alžírsku, kde pěstování palmy datlové věnuje se obzvláštní péče.
Však nejen ovoce, nýbrž i ostatních částí palmy datlové lze s prospěchem upotřebiti. Listové pupeny dávají chutné palmové zelí, mladé výhonky chutnají jako chřest. Vyříznou-li se ze středu koruny nejmladší listy, hromadí se v dutině tímto vyříznutím vzniklé sladká občerstvující šťáva, která se mění kvašením ve víno - toddy. Rovněž roní se občerstvující šťáva z naříznutých i starších spodin listů, jakož i z navrtaného kmene. Ke všem těmto operacím používá se ovšem hlavně jen stromů prašníkových anebo oněch stromů pestíkových, které pro vysoké stáří jsou odsouzeny k zániku. Dřeva palmového upotřebuje se jako paliva a staviva. Z listů, byly-li dříve močeny ve vodě, aby se staly ohebnými, možno plésti rozmanité předměty: rohože, koše, klobouky a jiné.
Z pevných vláken, jimiž jsou prostoupeny listové řapíky, tkají se provazy a motouzy.
Co se týká dějin datlovníku, možno říci, že jest málo rostlin, kterým by se byla věnovala taková pozornost už v dobách nejstarších jako právě této palmě. Arabové o ní vykládají, že ji stvořil sám Alláh z hlíny, která mu zbyla, když byl k obrazu svému stvořil člověka. V Písmě svatém uvádí se palma vždy jako symbol krásy a vítězství. Sám Ježíž slavil vjezd svůj do Jerusalema ve znamení palmových listů; proto také nazývá se neděle Květná jinak nedělí palmovou. A jako ve starověku nosívali palmové vějíře při vítězoslavných průvodech před vítězi, tak podnes nosí se palmové listy i palmové věnce při slavných pohřbech na znamení vítězství smrti nad životem, na znamení věčného míru.5 Z téže asi příčiny zobrazují se často s palmovými listy v rukách andělé.
Pozn. Kromě datlovníku dávají jedlé ovoce ještě některé jiné palmy, jak uvedeno v dalších oddíl., hlavně však v odd. XII.
1Utvořeno jako vlašské dattero, španěl. datil, franc. datte, něm. Dattel dle řeckého daktylos.
2Pod tímto jménem byl znám datlovník již starověkým Římanům a Řekům.
3Slož. z řec. daktylos = prst (datle) + lat. ferro = nesu. Podle Hehna však slovo daktylos není řeckého, nýbrž semitského původu.
4O různopohlavnosti datlovníku věděli už staří botanikové, kterým podstata opylení ovšem nebyla jasná. Mathioli na př. píše o datlové palmě takto: „Tento strom jest dvojího pohlaví, totiž samec a samice. Samice nikdy nenese ovoce, leč podle samce vsazená a vštípená bude, kterýž zahyne-li aneb uschne-li, tedy samice jako ovdoví a tak umdlí, že potom ovoce nikdy nevydá. Takové tejné spolu útrpnosti a obzvláštní přízně tomuto dvojímu pokolení palmovému přirození udělilo".
5V Herbáři Mathiolově na str. 69. v té příčině čteme: „Divnou také vlastnost a povahu při sobě má tento strom palmový, že se nedá žádnou tíží tak snadno snížiti a skloniti, ale vždy na odpor té tíži se pne. Z té příčiny za starého věku palma při bitvách, půtkách, kolbách i honbách bývala za znamení vítězství a tomu, kdož zvítězil a vyhrával, do pravé ruky ji dávali. Utěšený příklad všechněm v trápení a rozličném soužení postaveným, aby se těžkým odpornostem přemoci nedali, nýbrž sami je snaživým odoláváním a trpělivostí přemáhali".
