Nejpamátnější z cizozemských parasitů jest rafflesie Arnoldova (Rafflesia Arnoldi R. Br.), kterouž objevili r. 1818. Angličané Arnold a Raffles na Sumatře. Rostlina tato cizopasí s počátku několik let ve způsobě vláken připomínajících podhoubí našich hříbků nebo muchomůrek v kořenech různých stromů a křů, zvláště v kořenech loubinců (Cissus). Posléze vytvoří vlákna její hustší pletivo a z něho vznikne pupen, který kůru kořene hostitele prorazí; stále se zvětšuje, tento pupen rozvine se na konec v obrovský květ.

Očitý svědek líčí vzrůst květu rafflesie takto: „Na kořeni stromu objeví se drsná, asi jako lískový ořech veliká hlízka, pokrytá střechovitě šupinami. Ponenáhlu dorůstá tato hlízka velikosti vlašského ořechu, pak velikosti většího jablka, až dosáhne velikosti zelné hlávky. Na první pohled se zdá, že máme před sebou nějakou velikou pýchavku, jaké rostou v létě u nás na pastvinách; brzy však počne drsnou pokrovkou prosvítati květ, veliké poupě, jehož listy jsou přes sebe přeloženy asi tak jako listy v hlávce zelné. Konečně se rozevře před námi květ v průměru skoro 1 m široký, až 5 kg těžký, jemuž není co do rozměrů v celé říši rostlinné rovno."

Jsouc rostlinou dvoudomou, rafflesia vytváří květy dvojího způsobu: V některých květech (pestíkových) pozorujeme masitý terč s talířovitou, vzhůru ohrnutou obrubou, do něhož jsou ponořeny četné pestíky splývající svými spodinami ve společný spodní semeník, na spodu v záhybu obruby možno pozorovati zakrslé tyčinky. V jiných - prašníkových - květech jest okolo masitého terče věnec hustě směstnaných, přisedlých, pod obrubou ukrytých tyčinek a uprostřed terče jsou zákrsky po pestících.

Ostatně mají oboje květy miskovitou číšku, jejíž okraj nese zpravidla 5 (řidčeji 4 nebo 6) velikých, dužnatých, cihlově červených, světlejšími nepravidelnými bradavicemi posetých okvětních lupenů.

Poněvadž květy rafflesií zapáchají mršinou, jsou hojně navštěvovány mouchami, jež do nich vkládají vajíčka a při tom zároveň obstarávají opylení, přenášejíce pyl z květů prašníkových na blizny květů pestíkových.

Po opylení okvětní lupeny záhy se scvrknou a ze semeníku vyvine se veliká, tvrdokorá bobule obsahující přečetná malinká semena.

K rozšiřování semen přispívají prý na Sumatře nejvíce sloni, kteří kopyty svými plody rozšlapávají a semena, jež se jim při tom zachytí na kopyta, po okolí roznášejí. Proto také setkáváme se s rafflesií v lesích Sumatranských nejčastěji na cestách, kudy jsou sloni zvykli choditi.

Na Javě roste velice podobný druh, jehož květy jsou však o něco menší, barvy bledě růžové, neskvrnaté - rafflesie patma¹ (Rafflesia patma Bl.).

U domorodců požívají oba druhy rafflesií jako nějaké tajůplné bytosti zvláštní úcty a rozhlášené léčivosti.

Nemáte oprávnění psát komentáře.