Lohova kulatá neboli jutovník¹ (Corchorus capsularis² L.) jest jednoletá bylina vyhánějící přímé, namnoze větevnaté, 2-4 m vysoké, na prst tlusté lodyhy se střídavými, vejčitě kopinatými, pilovitými listy, které jsou tím zajímavé, že mají na spodu čepelí po každé straně odstálý, v úzký hrot protažený zoubek.

Obojaké, drobné květy vyrůstají jednotlivě nebo po 2-3 naproti listům a připomínají svým složením květy našich lip, s nimiž jutovník náleží do společné čeledi. Majíť 5listý, zelený, opadavý kalich, 5 vejčitých, nahoře mělce vykrojených, bledožlutých korunních plátkův, četné tyčinky a kulovatý semeník s jednoduchou čnělkou.

Plody jsou 5ti-pouzdré, kulaté, na vrcholku vtlačené tobolky, obsahující větší počet semen a poltící se při uzrání postranními skulinami v několik chlopní.

Jutovník jest domovem ve Vých. Indii, zejména ve východní její části (v dolejším poříčí Gangu a Bramaputry), odkudž rozšířila se kultura jeho do Číny a Japonska, jakož i do Afriky, zejména do Egypta a Alžírska; v novější době jej pěstují také na ostrovech Záp. Indie a v Jižní Americe.

Hlavní podmínkou zdárného jeho vzrůstu jest vedle hluboké, vlhké půdy teplé a vlhké podnebí. Proto se mu nejlépe daří v zemích tropických poblíž moře.

Aby rostliny vytvářely lodyhy pokud možno vysoké a nerozvětvené, sejí se semena do připravené půdy hodně husto a vzrůstající rostlinky protrhují se tak, aby rostlina od rostliny nestála dále nežli 15-20 cm. Za 3-4 měsíce po vysetí počnou rostliny kvésti a nasazovati plody. V té době se musí sklízeti, poněvadž by lodyhy jejich později zdřevnatěly a lýková vlákna, jimiž jsou lodyhy prostoupeny, by utrpěla na jakosti. Sklizeň záleží v tom, že se rostliny 5-8 cm vysoko nad zemí sežnou, zbaví listů, svážou do malých snopův a nechají několik dní na poli, aby dobře vyschly.

Po té se močí suché rostliny na rose nebo ve vodě, až dřevnaté jejich součásti tak dalece shnijí, že se dají od lýkových vláken odděliti. To se děje obyčejně tím způsobem, že dělník, nabrav si do jedné ruky tolik lodyh, kolik jich může objati, druhou rukou do nich tluče holí tak dlouho, až všecky shnilé dřevové součástky odpadnou a zbudou pouhá vlákna. Potom se vlákna ještě vyperou ve vodě a usuší na slunci. Takto upravená vlákna jutová se smotávají do rulíků a ty se stlačují pro obchodní dopravu do velikých balíků.

Nejlepší juta má barvu bělavě žlutou nebo stříbřitě šedou a pěkně se leskne. Poněvadž obsahuje vždy něco dřevoviny, není nikdy tak pevná jako len nebo konopě a snadněji se zapaluje.

V Asii tkají už od staletí z jutových vláken provazy a hrubé tkaniny, zvláště tkaniny na pytle, ve kterých dovážejí do Evropy kávu a rýži. Asi od 70 let přiváží se juta také do továren evropských, kde z ní zhotovují netoliko hrubá plátna na žoky a pytle, nýbrž z ní také tkají -spřádajíce ji se lnem, vlnou, bavlnou a hedvábím a různě ji barvíce - látky na záclony, koberce, pokrývky a pod.

Střediskem jutového obchodu světového jest Kalkuta, odkudž se ročně vyváží juty, obyčejně pod jménem kalkutské konopě nebo indického lnu, přes 11 millionů metr. centů; kromě toho exportují z Kalkuty ročně asi 60 millionů jutových pytlů. Jako jest Severní Amerika hlavním dodavatelem bavlny, tak jest Východní Indie, zejména Bengalsko, hlavním dodavatelem juty, přediva po bavlně vedle lnu nejdůležitějšího.

První továrny na zpracování juty v Evropě byly založeny ve skotském městě Dundee r. 1835. Ze Skotska šířil se průmysl jutový do Anglie, ale až do r. 1860. byl provozován v míře dosti omezené. Teprve po letech šedesátých minulého století počal se průmysl jutový v Anglii vzmáhati a to proto, že následkem Krimské války (od r. 1853 do r. 1856) stoupla velice cena konopě, kterouž kupovala Anglie dosud hlavně v Rusku. Začali tudíž do Anglie dovážeti místo konopě z Indie jutu a když látky jutové se osvědčovaly, vznikly nové jutové továrny nejen v Anglii, nýbrž i v Belgii, ve Francii, v Německu a v Rakousku. Že se průmysl jutový v Evropě za dobu poměrně krátkou tak velice povznesl, toho příčinu dlužno hledati hlavně v té okolnosti, že juta mohla dobře konkurovati se lnem a konopím, jsouc oproti nim mnohem lacinější. Nevyžadujeť pěstování její velikého nákladu a dává bohatou sklizeň; z 1 ha pole sklídí se jutových vláken 15-30 metr. centů.

Pozn. Vedle lohovy kulaté pěstují v tropech ještě také lohovu zelinnou (Corchorus olitorius L.) a to netoliko jako rostlinu tovární pro lýková vlákna, nýbrž i jako rostlinu kuchyňskou pro chutné mladé listy. Od předcházejícího druhu liší se tento jutovník hlavně jen tím, že jest slabší a že má plodní tobolky podlouhlé, podobné válcovitým šešulím.

3. Z čeledi rostlin lípovitých poskytuje kromě jutovníku pevná vlákna také triumfetta kosníkovitá (Triumfetta³ rhomboidea Jacq.), vytrvalá bylina s větvitou lodyhou a kosníkovitými, namnoze trojlaločnými, pilovitými listy. Drobné, žluté kvítky, směstnané po několika do úžlabních klubíček, mají podobné složení jako květy jutovníku a dospívají ve vejčité, vícesemenné tobolky, porostlé štětinovitými, hákovitě zahnutými ostny.

Jsouc rozšířenou plevelí v tropických zemích obou polokoulí, triumfetta pěstuje se pro pevná lýková vlákna zvláště v Záp. Indii.

Kořen i lodyha obsahují mnoho slizu, proto se jich v tropických krajinách často užívá jako léku.

Nemáte oprávnění psát komentáře.