Orličín indický (Aquilaria1 agallocha2 Roxb., Excoecaria3 agallocha L.) jest strom z čeledi rostlin lýkovcovitých (Thymeleaceae), až 20 m vysoký, se střídavými, kratičce řapíkatými, vejčitě kopinatými, celokrajnými listy a žlutými, drobnými květy směstnanými do svazečků.
Květy mají zvonkovitou číšku, na jejímž okraji spočívá 5 lístků kališních a 10 tyčinek. Mezi tyčinkami a kalichem jest chlupatý, 5dílný věnec zastupující korunu. Na dně číšky spočívá svrchní, 2pouzdrý semeník nesoucí na vrcholku dvoulaločnou bliznu.
Plody jsou vejčité, chudosemenné tobolky otvírající se pří uzrání dvěma chlopněmi.
Orličín indický roste v Jižní Asii, zejména ve vých. Himalajích. Celý strom jest proniknut palčivou, jedovatou šťávou, která může, dostane-li se do oka, způsobiti oslepnutí.
Těžké, vonné, červené, žíhané jádro přichází do obchodu pod jménem dřeva orlího nebo dřeva rajského, dřeva aloësového (lignum aloës), anoť se hodí na vykládání uměleckého nábytku. V Indii z něho zhotovují mimo jiné zvláště skřínky na klenoty. Poněvadž jest proniknuto vedle jedovaté šťávy též vonnou pryskyřicí, užívá se ho od nejdávnějších dob k vykuřování, zvláště k vykuřování chrámů. V náboženském kultu starých Indův hrálo dřevo aloësové odjakživa důležitou úlohu.
1Zlatinisováno z portug. jména tohoto stromu pao dágila, jež bylo mylně čteno jako pao ď aguila, t. j. strom orlí; lat. aquila = orel.
2Kmen toho slova vyskytuje se již v sanskrtě: ahaloth, z čehož vzniklo i arab. aghaludhy.
3Z lat. excoecare = oslepiti, vzhledem k jedovatým účinkům šťávy.
