Swietenie¹ mahagonová (Swietenia mahagoni² L.) jest statný, až 30 m vysoký strom, jehož kmen dosahuje tloušťky v průměru až 3 m a jehož větve rozložité koruny jsou hustě porostlé střídavými, sudozpeřenými listy, složenými ze 3-5 jařem řapíčkatých, vejčitě kopinatých, celokrajných, kožovitých lístkův.

Z paždí některých listů vyrůstají laty bledožlutých kvítků, které mají podobné složení jako květy zederachu nebo květy karapy, s nimiž mahagon náleží do společné čeledi prostoplátečných rostlin zederachovitých (Meliaceae). Skládajíť se květy z nepatrného, opadavého, 5klaného kalichu, z 5plátečné koruny, ze staminální 10zubé trubky, do které jest vrostlo 10 tyčinek, a ze svrchního semeníku, objatého na spodu žlaznatým terčem; nahoře súžuje se semeník v jednoduchou čnělku, která se na vrcholku rozšiřuje v talířovitou bliznu.

Plody jsou vejčité, hnědé, zdřevnaťující tobolky zvíci slepičích vajec i větší. Uprostřed tobolky jest sloupeček a k němu přirůstá několik křídlatých semen. Když tobolka dozraje, rozpoltí se v 5 chlopní, vítr pak křídlatá semena odtrhuje a roznáší po krajině.

Stromy mahagonové tvoří ve Střední a Jižní Americe jakož i na ostrovech Antillských samorostlé lesy.

Těžké a neobyčejně pevné dřevo mahagonové neboli mahonové, za čerstva žlutočervené, později však hnědnoucí až černající, náleží k nejvzácnějším dřevům tropickým. Poněvadž se dá pěkně hladiti a jeví pak často jemné žilkování, hodí se zvláště k vykládání uměleckého nábytku. V Americe budují ze dřeva mahagonového též lodi, ku kterémuž účelu se zvláště proto doporučuje, že vzdoruje dlouho hnilobě a červotočině.

Do Evropy dováží se dřevo mahagonové ve špalcích nebo v kladách. Do přístavních měst amerických dopravují mahagonové klády z tamějších lesů obyčejně po řekách. Poněvadž vyžaduje často veliké námahy i nákladu, nežli se větší klády k nejbližší řece dopraví, jest dřevo mahagonové značně drahé. Nejpevnější a nejtěžší dřevo dávají staré stromy, které vyrostly na neúrodné půdě nebo na skále.

Kromě vzácného dřeva upotřebují v Americe ze stromů mahagonových také hořké kůry (cortex ligni mahagoni), připravujíce z ní léky zvláště proti zimnici a průjmům. Ze semen lisují v některých krajinách olej, jehož užívají na Antillách jako počisťujícího prostředku. Z trhlin kůry starších stromů vytéká klovatina podobná arabské gumě.

Z ostatních druhů rodu mahagonu zasluhuje zmínky zvláště mahagon senegalský neboli khaya(Swietenia senegalensis Dsm., Khaya senegalensis Juss.), jenž má oproti mahagonu americkému květy čtyřčetné a semena kolkolem křídlatá.

Rostouc v tropické západní a střední Africe, khaya dává velice tvrdé dřevo, jež se dováží do Evropy, zejména do Francie, pod jménem mahagonu afrického neboli mah. madeirského, gambijského. Upotřebuje se ho na fourniry, k výrobě skřínek pro drobnohledy, skřínek pro závaží a pod.

Pozn. Tak zv. bílý mahagon pochází z ledvinovníku západního (Anacardium occidentale L.). Některé druhy blahovičníků (Eucalyptus), o nichž více uvedeno v oddíle XII., dávají „mahagonová dřeva austrálská".

Nemáte oprávnění psát komentáře.